Sociální dumping je nekalá soutěžní praktika, při níž společnosti snižují náklady využitím nízkých mezd a špatných pracovních podmínek v zaostalé zemi.
Tento postup se nazývá „dumping“, protože se má za to, že společnosti, které jej praktikují, prodávají pod cenu, kterou by skutečně musely nést, pokud by jejich pracovníci měli pracovní podmínky platné ve vyspělejších zemích.
Sociální dumping spočívá v regulační arbitráži, kdy se společnosti snaží snížit své náklady investováním v zemích s méně přísnými pracovními, environmentálními a daňovými předpisy. Tímto způsobem mezinárodní společnosti dosahují velkých úspor mzdových a regulačních nákladů.
Příčiny sociálního dumpingu
Sociální dumping lze chápat z dvojí perspektivy. Na jedné straně je zde vysoká ochrana, kterou svým pracovníkům poskytují rozvinuté země. Opatření, jako jsou minimální mzdy, předpisy o bezpečnosti práce nebo kompenzace za propuštění, mimo jiné vytvářejí náklady, kterým se společnosti budou snažit vyhnout nebo je snížit.
Na druhé straně najdeme rozvojové země, ve kterých je pracovní legislativa sotva vyvinuta. V těchto zemích lze nabídnout mnohem nižší mzdy a pracovní podmínky jsou mnohem méně přísně regulovány, čímž se snižují náklady pro společnosti.
Tváří v tvář těmto dvěma situacím se nadnárodní společnosti mohou rozhodnout přesunout svou výrobu z rozvinutých do rozvojových zemí, aby ušetřily náklady. Když tato úspora nákladů odvozená z nejhorší situace v oblasti zaměstnanosti povede ke konkurenceschopnějším cenám, můžeme hovořit o sociálním dumpingu.
Může se stát, že situace, které se zpočátku zdají být sociálním dumpingem, skutečně nejsou. Někdy jsou snížené náklady na pracovní sílu motivovány obecně nízkými životními náklady v zemi, nikoli nedostatečnou ochranou jejích pracovníků. Například v Kambodži je plat 140 $ u textilních pracovníků ekvivalentní platu učitele a existují základní práva, jako je právo na stávku. Nízký plat (ve srovnání s vyspělými zeměmi) proto nemusí znamenat existenci sociálního dumpingu.
Dopady sociálního dumpingu
Pro rozvinuté země je hlavním účinkem sociálního dumpingu ztráta obchodních investic, a tedy i zaměstnanosti a výběru daní. Upřednostňováním usazování v jiných zemích za účelem úspory nákladů se společnosti obejdou bez svých pracovníků v rozvinutých zemích a přestanou platit daně svým vládám.
U zaostalých zemí je hlavním důsledkem sociálního dumpingu nejistota zaměstnání. Pokud vlády využijí nedostatečnou ochranu práce jako požadavek na přilákání zahraničních investic, ocitnou se pracovníci země nechráněni a společnosti mohou tuto nedostatečnou ochranu využít ke snížení nákladů. Tuto situaci často doprovázejí zkorumpované nebo autoritářské vlády, které brání mobilizaci pracovníků a boji za jejich práva.
Může se však také stát, že konkurence vyvolaná masivním příchodem společností do zaostalé země způsobí zvýšení mezd a zlepšení pracovních podmínek. Jedná se ve skutečnosti o logický důsledek zvýšení poptávky na trhu práce, pokud nebudou existovat žádné faktory, jako jsou výše zmíněné faktory, které tento proces zpomalují. Tyto typy důsledků se dnes začínají objevovat v některých oblastech Číny, kde již snížené náklady na pracovní sílu nejsou jedním z požadavků na zahraniční investice.