Yanis Varoufakis, narozen v roce 1961 ve městě Atény, je jedním z nejvlivnějších řeckých ekonomů. Především je to mnohostranný muž, protože je ekonom, spisovatel, blogger, profesor a univerzitní profesor. Vystudoval ekonom na univerzitě v Essexu, kde získal titul Ph.D. Vyučoval na různých univerzitách, jako jsou: Cambridge, East Anglia, Glasgow, Sydney nebo aténská univerzita.
Kromě své kariéry učitele vstoupil do světa politiky s řeckou stranou Syriza. S volebním vítězstvím Syrizy byl v roce 2015 jmenován ministrem financí řecké vlády. Ve funkci však strávil jen několik měsíců, protože rezignoval 6. července 2015.
Během své kariéry ekonoma se Varoufakis účastnil mnoha debat o tom, jak ekonomické krize ovlivnily Evropu, euro a hlubokou globální ekonomickou krizi, která proběhla v letech 2008 až 2012.
Během svého působení v řecké vládě se pevně postavil proti úsporným opatřením uloženým Mezinárodním měnovým fondem a evropskými institucemi. Když však řecký premiér Tsipras přijal požadavky kladené Evropskou komisí, Evropskou centrální bankou a Mezinárodním měnovým fondem, odstoupil z funkce ministra financí.
Varoufakisova ekonomická myšlenka
Pokud jde o trhy, Varoufakis věří, že jsou sférou směny a že nejsou skutečným odrazem reálné ekonomiky. Nezaměňujte proto trhy s ekonomikou. Podle Varoufakise je tedy nutné, aby ekonomika vyráběla.
Cena a hodnota
Zvláštní pozornost si zaslouží Varoufakisovy teorie o ceně a hodnotě. V tomto smyslu je třeba chápat, že zboží a zboží nejsou stejné. Ve společnosti tedy existuje tendence měřit vše na základě jeho směnné hodnoty. Proto se říká, že něco nemá žádnou hodnotu, když z jeho prodeje nelze vydělat. Varoufakis tvrdí, že tyto úvahy jsou mylné. Není to schopnost prodávat se ziskem, která dává něco hodnotného.
Zisk a dluh
Jeho myšlenky na zisk a dluh jsou pro ekonomy zamyšlenou myšlenkou. Varoufakis tvrdí, že dluh je klíčovým prvkem pro získání výhody. Proto je dluh nezbytný k udržení společnosti s tržní ekonomikou. Tento způsob vytváření bohatství však může také způsobit chudobu.
Varoufakis říká, že v situaci finanční krize ji lze napravit pouze zásahem státu. Podle Varoufakise je problém v tom, že pokud bankéř ví, že v každém případě bude stát, který ho vždy zachrání, bude nadále poskytovat půjčky bez zastavení. Z tohoto důvodu je Varoufakis pro záchranu bank ve finančních krizích, nikoli však pro bankéře. Problém záchrany bankovního systému spočívá v tom, že jsou k tomu využívány veřejné zdroje, což sníží částky přidělené nejslabším částem populace. Všechno, kvůli zaplacení úroků věřitelů.
Pokud jde o banky a ekonomické elity, řecký ekonom prohlašuje, že nechtějí přijít o svou ekonomickou moc, a proto udělají vše pro to, aby zaplatili co nejnižší částku daní. Při absenci daňových příjmů se tedy schodek veřejných financí zvýší. K financování tohoto deficitu bude nutné uchýlit se k dluhu. Tímto způsobem vidí banka v půjčování peněz státu posílení její pozice, protože se obohacuje na úkor úroků z dluhu.
Stroje v ekonomice
Varoufakis také nezapomíná na roli strojů v ekonomice. V tomto smyslu varuje před riziky, která s sebou přináší technologický rozvoj. Vytváření nových strojů nezbavuje lidstvo práce, ale pokud si neuvědomujeme dopady technologického vývoje, můžeme být zotročeni.
Varoufakis tvrdí, že společnost, ve které není lidský prvek oceňován ve výrobě, nemá smysl. A je to tak, že bez člověka je tržní hodnota absurdní.