Drtivá většina mezinárodních institucí snížila své prognózy hospodářského růstu pro Spojené království v důsledku brexitu, ale pokud dobře analyzujeme jeho ekonomiku, tento pokles není způsoben pouze jejím rozhodnutím opustit EU, ale je také způsoben nejistota ohledně produktivního modelu, který země v budoucnu přijme. Nová situace, která tolik zasáhla finanční sektor, by také mohla být skvělou příležitostí pro toto odvětví.
Od zveřejnění výsledků referenda o trvalosti Spojeného království v Evropské unii 24. června, kdy byla oznámena vůle Britů opustit komunitní instituce, proběhly četné recenze perspektiv růstu největšího světové ekonomiky. Ačkoli oficiální mezinárodní organizace (jako je Světová banka, Mezinárodní měnový fond nebo Evropská komise) dosud neposkytly konkrétní čísla, většina odhadů soukromých agentur předpokládá snížení růstu britské ekonomiky o 0,5% a dosažení celkem 1-1,5% pro rok 2016.
Toto číslo se zdá být výrazně nižší než 2,2% očekávaných MMF pro USA, další velkou anglosaskou ekonomiku, která se také snaží zotavit z krize z roku 2007. V této souvislosti mnoho ekonomů dospělo k závěru, že zpomalení nejen příčinou brexitu, ale neúspěšného modelu růstu. Podle jeho názoru uspěl americký výrobní model, který stále do značné míry spoléhá na průmysl (zejména high-tech), více než stále více finanční a na služby orientovaná ekonomika Velké Británie. A určitě existují data, jako je obchodní bilance, která se zdá jít tímto směrem, ale je to příliš složitý předmět na to, aby bylo možné vyvodit závěry, než se provede podrobnější analýza silných a slabých stránek britské ekonomiky.
Hypotéza o zhoršení britského průmyslu jako příčiny zpomalení ostrovní ekonomiky vychází z předpokladu, že produktivita služeb roste pomaleji než v průmyslovém sektoru, a proto „outsourcing“ Spojeného království vytváří je stále méně konkurenceschopný na mezinárodních trzích. Toto tvrzení by podpořilo postupné zvyšování schodku obchodní bilance, které v prvním čtvrtletí letošního roku dosáhlo 7% HDP, a skutečnost, že ani pokles ceny libry v posledních měsících nebyl schopen podpora exportu.
Tímto způsobem by britská ekonomika opustila odvětví s velkým růstovým potenciálem (průmyslové odvětví) na úkor jiného méně konkurenceschopného, a tedy neschopného stát se skutečným motorem růstu, zatímco někteří ekonomové se již vracejí k paradigmatu „ekonomika reálná“ (chápána jako výroba hmotného majetku) jako skutečný tvůrce bohatství. Stimulovat růst tak mohlo pouze zemědělství a průmysl, který odsunul služby na druhořadou roli.
Existuje však mnoho dat, které se s tímto přístupem čelně střetávají. Nejprve je třeba z hlediska HDP pamatovat na to, že již v dubnu MMF snížil růstové vyhlídky světové ekonomiky o 0,2% a jeho budoucí odhady budou pravděpodobně pokračovat stejným směrem. Pokud jde o růst, nezdá se, že by ve Velké Británii existoval obzvláště negativní trend (snižování vlivu brexitu), zvláště když vezmeme v úvahu, že světová ekonomika zpomaluje a úplné oživení Evropy stále čeká .
Pokud ve skutečnosti analyzujeme britskou ekonomiku ve vztahu k Evropské unii, vidíme, že od roku 2009 rostla nad průměrem EU. Jinými slovy, je zřejmé, že evropské hospodářské problémy jsou přinejmenším částečně rozšířitelné pro Spojené království, avšak v každém případě je tato země stále jedním z nejdynamičtějších členů bloku. Na druhé straně k růstu Spojených států rovněž zásadním způsobem přispěla otevřeně expanzivní politika na měnové i fiskální úrovni, která funguje již 9 let, nástroje, které nejsou k dispozici britským orgánům, ale jsou k dispozici evropským institucím.
Z odvětvového hlediska se nezdá, že by relativní „opuštění“ britského průmyslu dosáhlo velkých rozměrů, přinejmenším ve srovnání s tím, co se děje v jiných evropských zemích: s výjimkou Německa (jehož průmysl představuje více než 30% HDP), příspěvek sekundárního sektoru ve Velké Británii (19,7%) se příliš neliší od příspěvku ostatních vyspělých ekonomik, jako jsou USA (20,8%) nebo Francie (19,3%). Pokud navíc vezmeme v úvahu nejnovější údaje dostupné ze Světové banky, britská ekonomika překonává Severní Ameriku jak v průmyslové přidané hodnotě, tak v exportu špičkových technologií (jako procento z celkového počtu). Problémem obchodní bilance proto není zvlášť slabé odvětví nebo nedostatek přidané hodnoty.
Problémem mohou být naopak obchodní partneři: i když kritici brexitu opakovaně připomínají, že 45% britského vývozu směřuje do Evropské unie, neméně pravdou je, že zpoždění v tempu růstu mezi Spojeným královstvím a jeho partnery v EU je jedním z hlavní příčiny schodku obchodní bilance. Jinými slovy, britská ekonomika díky svému vyššímu růstu stále více vyžaduje dovážené výrobky, zatímco vidí, že její vývoz sotva poroste v zemích, jejichž oživení ještě zdaleka nepřichází. To přirozeně způsobuje, že dovoz roste mnohem rychleji než vývoz, což vytváří rostoucí obchodní deficit.
Kromě toho průmyslové odvětví ve Velké Británii táhlo další chronické problémy, které jeho výhled ještě zhoršují. Za prvé, silná německá konkurence na evropských trzích představuje trvalý pokles tváří v tvář výrobkům, které mají také vysokou přidanou hodnotu, ale s nižšími výrobními náklady díky slabosti eura vůči libře.
Na druhé straně podle Eurostatu zaznamenaly v posledních letech mzdové náklady v průmyslu ve Velké Británii nárůst o 3,2%, což je v rozporu s poklesem o 4%, který utrpěla průmyslová produktivita v posledních čtyřech měsících roku 2015. Jinými slovy , náklady na každého zaměstnance v tomto odvětví rostou, zatímco klesá jejich přínos pro společnost, což zhoršuje konkurenceschopnost produktů. A konečně, nedostatek surovin a energetických zdrojů na ostrově činí devalvaci libry neúčinnou při podpoře vývozu, protože by to zdražilo vstupy používané ve výrobních procesech a podnikatelé by byli nuceni zvýšit své prodejní ceny. (Čímž by se zrušila počáteční účinek devalvace).
Služby zaznamenaly v posledních několika letech nepřetržitý růst, zejména ve světě financí. Toto odvětví, které upřednostňují politiky měnové expanze Evropské centrální banky, oživení investic (zejména na trhu s nemovitostmi) ve Velké Británii a samotná tradice Londýna jako finančního kapitálu Evropy, přispěla 12 % britského HDP. Na rozdíl od toho, na co poukazují ti, kdo viní služby ze zpomalení, pravdou je, že finance byly prakticky jediné, které zaznamenaly vnější přebytek, což ukazuje, že jsou také schopné generovat kvalitativní změny ke zlepšení konkurenceschopnosti. Díky tomuto rozmachu dnes finanční sektor zaměstnává ve Spojeném království více než 2,1 milionu pracovníků (počítají se pouze přímá pracovní místa), z nichž mnozí jsou přistěhovalci z jiných zemí Evropské unie s vysokou mírou nezaměstnanosti.
A konečně dalším odvětvím, které bylo rovněž obzvláště ovlivněno růstovou mezerou, je kapitálový trh. V důsledku výše zmíněného „outsourcingu“ si příjmy ze zisků z investic do zahraničí (které již od průmyslové revoluce zaujímaly významné místo v britské ekonomice) dokázaly udržet svůj význam pro HDP a zmírnit obchodní deficit způsobený průmyslem s stále zápornější vnější zůstatky. Avšak v posledních letech se díky vysoké míře růstu ve Spojeném království stala atraktivní destinací pro zahraniční investory (a mezi nimi stále méně Evropanů), zatímco jejich britští protějšky vidí pokles výnosů z investic. Země Unie, jejichž skutečný růst, rok po roce zůstává pod očekáváním.
V každém případě je zřejmé, že brexit měl negativní dopady na finanční trhy, investice a růst. V této souvislosti lze očekávat menší důvěru v britskou ekonomiku v důsledku zhoršení právní jistoty i možného omezení obchodu se zeměmi Evropské unie.
Historie ekonomiky však ukázala, že změny, které často přinášejí nejhorší znamení, mohou také otevřít dveře novým příležitostem. Jak již bylo zmíněno, otevřená ekonomika, jako je ta britská, těžko mohla dlouhodobě sázet na prodej svých produktů na trzích, které za posledních 5 let rostly v průměru o 1% ročně, zatímco světová ekonomika tak činila na 2 , 6% a jeho vlastní na 2,1%. V tomto smyslu by diverzifikace vývozu mohla otevřít nové trhy s větším potenciálem a snížit rizika. Na druhou stranu by preferenční přístup na trh Společenství mohl odradit od zlepšení konkurenceschopnosti (jak je tomu často při uplatňování protekcionistických opatření), ale otevřenost obchodu jiným zemím, s nimiž není možné konkurovat cenami, by britské průmyslové odvětví přinutilo hledat vzorce pro zvýšení produktivity prostřednictvím přidané hodnoty.
Největší otázka se však točí kolem ceny libry. Zdá se, že její nejnovější poklesy (až 10% v den oznámení brexitu) potvrzují předpovědi většiny ekonomů v tom smyslu, že nižší důvěra v zemi by vedla k úniku kapitálu, což by zase znehodnocovalo měnu. Někteří brexitoři tuto příležitost využili k připomenutí, že slabší libra by zvýšila konkurenceschopnost vývozu, k čemuž (jak jsme diskutovali výše) zatím nedošlo, přinejmenším v průmyslovém sektoru. Finančníkovi naopak škodí, protože devalvace snižují kupní sílu investorů v zahraničí. Britské úřady proto nyní mají dilema, které by mohlo definovat produkční model země v nadcházejících letech. Udržují-li libru na vyšší nebo nižší úrovni, budou muset sázet na služby nebo průmysl. Zda bude brexit uspět, nebo jednoduše zhorší problémy, kterým se snažil vyhnout, bude záležet na jeho rozhodnutí.
