Turecká lira klesá v zásobách a hrozí, že vytáhne další rozvíjející se trhy. Čelíme začátku nové finanční krize?
Od začátku srpna se oslabování turecké měny zvyšuje, což bankám, které se rozhodly v zemi investovat, způsobují velké ztráty. Rozsah problému již znepokojuje mnoho analytiků, kteří varují před rizikem nové finanční krize, ale co můžeme od tohoto jevu skutečně očekávat? V tomto článku budeme analyzovat původ krize v Turecku, její důsledky a rizika nákazy pro zbytek světa.
Nejevropštější ekonomika na Středním východě?
Vývoj turecké ekonomiky v 21. století se příliš neliší od vývoje ostatních takzvaných „rozvíjejících se“: devalvovaná měna, levná pracovní síla a bohaté přírodní zdroje slibovaly ideální terén pro evropské a americké podnikatele. snížit své výrobní náklady, a proto těmto zemím velmi prospěl dlouhý proces průmyslového přemístění. S příchodem hospodářské krize se tento trend rozšířil i na finanční trhy, protože investoři se více naklonili k nákupu cenných papírů z rozvíjejících se zemí, a vyrovnali tak pokles výnosů ve Spojených státech a Evropě. Nakonec šlo o sázení na nové a rostoucí trhy, získání ještě více výhod za cenu převzetí větších rizik.
Na druhou stranu některé faktory, jako je strategická poloha mezi Asií a Evropou, obchodní otevřenost a kontrola ropovodů a plynovodů umožnily Z offshoringu by mělo prospěch zejména Turecko. Tímto způsobem se nominální HDP ztrojnásobil od roku 2000 a odvětví, jako je textil, hutnictví nebo stavebnictví, zažila dobu bezprecedentního růstu v historii země.
Dalším velkým příjemcem přílivu zahraničního kapitálu byl veřejný sektor, protože schopnost půjčovat si za nižší úrokové sazby umožnila postupným vládám zvýšit sociální výdaje a financovat výstavbu mnoha infrastruktur, které by mohly zemi vymanit z její sekulární zaostalosti.
Takhle to vypadalo, že funguje mnoho let dokonalý ctnostný kruh: centrální banky v Evropě a ve Spojených státech tiskly stále více peněz, snižovaly míru návratnosti na domácích trzích a vytvářely pokračující přebytečnou likviditu, která byla umístěna na rozvíjejících se trzích, mezi nimiž se Turecko umístilo na vysoké pozici. Jakmile byla hlavní země v zemi, stimulovala růst a tvorbu pracovních míst a podporovala domácí spotřebu i vývoz. Ani jediná námitka, která byla k modelu vznesena (neustálé zvyšování zahraničního dluhu), se nezdála příliš důležitá, protože neustále se zvyšující tok cizí měny posiloval tureckou liru, a tedy účinek zadlužení byl na alespoň částečně zmírněn. Zdálo se to jako definitivní recept na úspěch, což vysvětluje, proč žádná vláda v těchto letech neuvažovala o změně kurzu hospodářské politiky. Nakonec, co se může pokazit?
Problémy na rozvíjejících se trzích
Udržitelnost modelu závisela výlučně na pokračujícím příchodu kapitálu z mezinárodních finančních trhů a na tom, že tak činil se stále rostoucí rychlostí.
Ačkoli nás může překvapit, jak rychle se výhled turecké ekonomiky změnil, pravdou je, že první známky slabosti se začaly objevovat v létě roku 2015, kdy šoky vystrašily investory z čínského akciového trhu. Ačkoli problém naštěstí příliš neinfikoval Turecko, na rozvíjejících se trzích již byl určité vyčerpání začalo být vnímáno po letech nadměrných investic ve stejnou dobu, kdy zazněla první varování o návratu přízraku finanční volatility.
Od té doby se zdálo, že turecká ekonomika si udržuje dobré zdraví, ale bylo stále více zřejmé, že mezinárodní ekonomická situace se zhoršovala. Klesající čínský dovoz, udržování relativně nízkých cen ropy a zpomalení růstu peněžní zásoby v Evropě a USA byly hlavními problémy pro ekonomiky s nízkou přidanou hodnotou a zcela závislé na vývozu i vývozu. Brazílie jako první poklesla v roce 2014. Turecku se stále podařilo uzavřít ten rok s výjimečným růstem (8,91%) při zachování vysokého deficitu běžného účtu (4,67% HDP), což odhalilo strašlivou slabost jeho produkčního modelu: i přes exponenciální zvýšení produkce vývoz byl stále nedostatečný být skutečným motorem růstu. Udržitelnost modelu nakonec závisela výlučně na pokračujícím příchodu kapitálu z mezinárodních finančních trhů a to, že tak činily se stále rostoucí rychlostí, protože jinak by mohla být udržitelnost vnějšího dluhu vážně ohrožena.
Pokud však byla vnější rovnováha křehká, vnitřní nebyla mnohem stabilnější: kapitálové toky spustily inflaci (v roce 2017 se ceny ve srovnání s rokem 2000 znásobily o 14), což přinutilo centrální banku, aby postupně zvyšovala úrokové sazby, aby růst cen potlačila. Problém je v tom, že to vedlo k ještě většímu rozdílu mezi sazbami platnými v Evropě a ve Spojených státech, což vedlo turecké banky k půjčování v cizí měně k rozšíření objemu úvěrů na domácím trhu. Výsledkem, jak by to mohlo být jinak, byla úvěrová bublina, která podstatně zhoršila solventnost finančních institucí v zemi.
V horním grafu vidíme hlavní makroekonomické proměnné, které tvořily tento začarovaný kruh. Jak je vidět pouhým okem, existuje evidentní korelace mezi růstem, inflací a deficitem běžného účtu (v případě zahraničních investic to možná není tak jasné, ale je třeba vzít v úvahu, že se tím neshromažďuje významný příliv kapitálu) jako jsou devizové transakce), což ukazuje, že vnější závislost turecké ekonomiky roste za cenu zvýšit zadluženost a utrpět inflační tlaky. Jak jsme již zmínili dříve, vznik současné krize je možný kvůli nadměrnému rozšiřování úvěrů, podporovanému zase úrokovými sazbami, které sotva držely krok s inflací, a přebytečnou likviditou ze zahraničí.
Turecká krize
Ke všem těmto problémům byl přidán třetí faktor, který se ukázal jako rozhodující pro propuknutí turecké krize: od začátku roku 2018 úrokové sazby ve Spojených státech po téměř deseti letech opět vzrostly na minimální úroveň, což snížené investiční pobídky převzít větší riziko výměnou za ziskovost. Jinými slovy, pro dosažení vyšších výnosů již nebylo nutné investovat do mnohem volatilnějších cenných papírů, což způsobilo výrazný pohyb kapitálu z rozvíjejících se trhů do Spojených států. Problém zasáhl argentinskou ekonomiku přímo (do takové míry, že vláda byla nucena uchýlit se k nouzové půjčce od MMF), ale stejným efektem byly taženy dolů i další rozvíjející se měny jako indonéská rupie nebo turecká lira. a utrpěl pokles na trzích.
Někteří analytici si možná na chvíli mysleli, že kolaps argentinského pesa může jen vedlejším způsobem ovlivnit tureckou ekonomiku, jak se to již stalo na čínském akciovém trhu v roce 2015, tedy nic, co by krátký zásah centrální banky nedokázal vyřešit: poklesy bylo vidět měnu několik týdnů, ale brzy poté se vše vrátilo do normálu. Konečný spouštěč krize však byl okamžitý: po uvalení sankcí na členy turecké vlády 10. srpna Donald Trump zdvojnásobil dovozní cla ocel a hliník, což byla těžká rána pro turecký vývoz do Spojených států.
Tržní reakce na zemi, která již mezi investory vyvolávala pochybnosti, byla a masivní přesun na krátké pozice, což způsobuje prudký pokles na akciovém trhu (téměř 50% od začátku roku) a na liře (37,81%). Počáteční odmítnutí vlády jednat s Trumpem a napravit hospodářskou politiku sloužilo pouze k dalšímu posílení nedůvěry vyvolané zemí.
Doposud byla reakce tureckých orgánů (jejichž prezident odmítl, částečně z náboženských důvodů, zvyšovat úrokové sazby) omezená, což zvyšovalo omezení operací v cizí měně, snižovalo rezervní poměry pro cizí měnu, finanční subjekty a vtlačovalo likviditu do trh. To však nezabránilo tomu, aby lyra pokračovala odpisovat alarmující rychlostí, ani to, že hlavní evropské a severoamerické banky platí své expozice tureckým akciím poklesem na akciových trzích. V některých případech, jako je BBVA (vlastník 49,85% Garanti, druhé největší banky v Turecku), ztráty již na akciovém trhu dosahují 21% jejich hodnoty.
Existují rizika nákazy?
Pravdou je, že nečinnost vlády (která nadále obviňuje údajné mezinárodní spiknutí vedené Spojenými státy za všechno) a její odmítnutí napravit spáchané chyby nadále znepokojuje trhy. V případě přijetí opatření s největší pravděpodobností půjde o zvýšení úrokových sazeb (stimulace investic v národní měně a zpomalení expanze úvěrů), ale vzhledem k okolnostem je to obtížné stačit: Argentina již v květnu letošního roku čelil velmi podobnému problému a přesto byl nucen požádat MMF o největší půjčku ve své historii (50 000 milionů dolarů). Nelze tedy vyloučit, že Turecko může tento orgán požádat o pomoc v ne příliš vzdálené budoucnosti. Rovněž bychom neměli zapomenout na extrémnější opatření, jako jsou větší omezení odlivu kapitálu nebo zavedení finanční záruky.
Vyhlídky na tureckou ekonomiku proto nejsou nejlepší, pokud se vláda nerozhodne napravit a neprovede komplexní reformní program, který obnoví důvěru investorů a zároveň napraví nerovnováhu v makroekonomickém obrazu (což se zdá krátkodobě nepravděpodobné). Je proto přirozené, že vznikají pochybnosti o nebezpečí, že potopení liry stáhne další rozvíjející se měny a skončí vznik nové mezinárodní finanční krize. Nejedná se o nepodložené spekulace: ruský rubl, jihoafrický rand a mexické peso také v srpnu doposud prudce poklesly.
Existují však také důvody pro optimismus. V předchozích letech došlo na ostatních rozvíjejících se trzích o velikosti Argentiny nebo Brazílie k silnému oslabení jejich měn, a to neznamenalo nic jako opakování bankrotu Lehman Brothers. Dokonce i gigant jako Čína měl také černé léto na akciovém trhu v roce 2015, aniž by způsobil vážné problémy zbytku světové ekonomiky.
Na závěr můžeme říci, že vidět v Turecku spoušť nové mezinárodní finanční krize by pro tuto chvíli bylo možná něco ukvapené, ale zdá se jisté, že to bude bod obratu v historii země. Jako skutečný odraz své zeměpisné polohy turecká ekonomika po mnoho let kombinovala pokroky západního kapitalismu s fúzí politické, sociální a náboženské sféry tak typické pro islámský svět. Nyní, s měnou ve volném pádu a prezidentem zmrazeným v nehybnosti, se Turci zdají nuceni zvolit: zahájit reformy, které investoři požadují, vyjednávat s Trumpem a udržovat jeho vazby s Evropou nebo se vydat cestou populismu a izolace, obviňující všechny problémy ze západních spiknutí. Musí se znovu rozhodnout mezi Evropou a Středním východem, osud, se kterým se země, která přesahuje své hranice přes dva kontinenty, zdá být odsouzena k zániku.