Subrogací v oblasti práva je úprava smlouvy, jejímž cílem je nahradit jednu osobu (fyzickou nebo právnickou) jinou. To při výkonu atribuce nebo při plnění závazku.
K subrogaci obvykle dochází v rámci financování, změny věřitele nebo dlužníka. Považuje se to za nástupnictví nebo delegování povinností nebo pravomocí.
Druhy náhradního mateřství
Existují dva typy náhradního mateřství:
- V postavení věřitele: Může to být produkt nákupu / prodeje nebo daru, nebo dokonce v důsledku dědictví. Tímto způsobem jsou práva věřitele převedena na novou osobu nebo instituci.
Například v případě půjček, jako jsou hypotéky, mohou přecházet z jednoho subjektu do druhého. To prostřednictvím nákupu nebo konsolidace dluhu. Cílem této operace je zlepšit podmínky financování pro dlužníka.
Abychom tomu lépe porozuměli, konsolidace dluhů spočívá v tom, že banka nabízí osobě, aby si koupila všechny své nesplacené úvěry, i když odpovídají různým institucím. Je tedy možné sjednotit uvedené financování a také účtovat nižší úrokovou sazbu,
- V pozici dlužníka: Vlastník půjčky je upraven jiným. Věřitel musí přijmout nového dlužníka po analýze jeho úvěrového rizika, aby byla zajištěna jeho solventnost. Takový souhlas však není nutný, pokud je subrogace výsledkem dědictví, tj. Pokud k němu dojde po smrti dlužníka.
Výhodou tohoto typu subrogace je, že nevyžaduje další platbu daně, protože se neprovádí nová transakce. Je však třeba uhradit další správní výdaje, například za příslušnou registraci v notářské kanceláři.
Jednou ze situací, kdy je tento druh subrogace pozorován, je situace, kdy je dům získán se splácením hypotéky.
Příklad náhradního mateřství
Představme si, že Pablo dluží své bance hypotéku 120 000. Před několika lety Pablo koupil dům a získal půjčku na bydlení. Kvůli své finanční situaci však nemůže nadále splácet hypotéku a plánuje dům prodat.
Jednou z možností, které vám nabízejí, je místo prodeje domu, získání peněz a splácení dluhu v bance postoupit hypotéku někomu jinému (náhradní). José se tak dozví, že Pablo se chce zbavit svého domu, a oni se posadí k jednání.
Než se Pablo posadí k jednání s Josém, zeptá se poradce na tržní cenu domu. Poradce říká Pablovi, že dům má tržní cenu 150 000 $. S vědomím toho se Pablo posadil k jednání s Josém a navrhl následující: 15 000 $ a přechod hypotéky. Prostřednictvím subrogace by se José stal novým vlastníkem hypotéky, a tedy tím, kdo by musel každý měsíc platit odpovídající splátku. Pablo by se zbavil této finanční zátěže a také by vydělal 15 000 dolarů.
V tomto příkladu došlo k subrogaci v době, kdy José, Pablo a banka podepisují vlastnictví hypotečního úvěru (a spolu s ním i vlastnictví domu) k přechodu z Pabla na Josého.