Daňové zatížení - co to je, definice a koncept

Daňovým zatížením je obecně matematický vztah mezi základem daně a daní placenou státu. Proto se vypočítá poměr k měření proporcionality.

Jinými slovy, daňové zatížení je matematický poměr, který se používá k výpočtu váhy daní z čistého příjmu občanů.

Tento ukazatel lze vypočítat pro jednotlivce nebo socioekonomickou skupinu. Podobně lze provést měření pro zemi s ohledem na globální vesmír daňových poplatníků.

Daňové zatížení lze navíc odhadnout pro každý jiný typ daně. Ukazatel se tedy liší například u daně z přidané hodnoty (DPH) a od daně z příjmu fyzických osob (IRPF).

Důležitost daňového zatížení

Daňové zatížení je důležitým ukazatelem, protože může sloužit jako vodítko pro orgány, které navrhují fiskální politiky. A to zejména při strukturování daňového systému.

Pro vládu je užitečné například vědět, která část populace nebo ekonomická aktivita více či méně přispívá do státní pokladny.

Může se například stát, že jeden sektor vykazuje ve srovnání s ostatními vysoké daňové zatížení. Pokud tedy chce vláda tuto činnost stimulovat, může použít snížení daně nebo daňové zvýhodnění.

Příklad

Představme si, že daňový poplatník získá příjem 5 000 eur. To již zlevnilo všechny příspěvky, například příspěvek odpovídající sociálnímu zabezpečení.

Nyní předpokládejme, že tato osoba musí zaplatit daň z příjmu ve výši 1 200 eur. Daňové zatížení fyzických osob je tedy 24% (1 200/5 000).

Rovněž předpokládejme, že celková daň, kterou musí poplatník v analyzovaném období zaplatit, je 1 900 eur (včetně daně z příjmů fyzických osob). V takovém případě můžeme potvrdit, že jednotlivec obecně podléhá daňovému zatížení ve výši 38%.

Nakonec je třeba poznamenat, že výpočet daňového zatížení obecně je obtížný, protože není možné kontrolovat, jak každá z daní ovlivňuje každého spotřebitele. Proto obvykle pracujeme s průměrnými daty.