Existuje riziko financování potíží pro evropské země. Vše záleží na tom, zda se ECB rozhodne odepsat dluh nebo pokračovat ve snižování nákupu dluhopisů.
Tváří v tvář ekonomickému prostředí poznamenánému zpomalením a nízkou inflací se Mario Draghi v čele ECB zasazoval o politiku nízkých úrokových sazeb a o provádění programů nákupu dluhů (k čemuž již došlo v letech 2015 až 2018). Rozhodnutí Draghi však nesou svá rizika a nechávají Christine Lagardeovou v jejím bezprostředním přistání v ECB řadu otázek, které je třeba vyřešit.
Politika měnové expanze, i když má svou užitečnost a svůj význam, také přináší problémy v závislosti na kontextu, ve kterém je uplatňována. Tento nástroj hospodářské politiky ovlivňuje hodnotu měny, úspory, financování států a společností. Proto stojí za to podívat se na důsledky politiky nízkých úrokových sazeb a masivního nákupu dluhu, kterou ECB prováděla s Mario Draghim v čele.
Financování zemí eurozóny
S cílem zvýšit inflaci na 2% od roku 2015 ECB masivně nakupovala státní dluh. To vše vedlo k prudkému poklesu úrokových sazeb dluhu zemí eurozóny. V důsledku nízkých úrokových sazeb mnoho evropských států zanedbalo stav svých financí. Jinými slovy, mnoho zemí eurozóny závisí na nízkých úrokových sazbách, aby se mohly financovat samy. Zjistili jsme tedy, že měnová politika již nemá vliv pouze na hodnotu eura, ale také na finanční kapacitu zemí eurozóny.
Oplodněná půda pro bubliny
Je pravda, že pokles úrokových sazeb lze použít k posílení ekonomiky v krátkodobém scénáři. Dlouhodobé udržování nízkých úrokových sazeb však přináší rizika. Právě nízké úrokové sazby jsou živnou půdou pro budoucí bubliny. Tváří v tvář klesajícím výnosům jsou tedy finanční aktiva nadhodnocena. Faktem je, že prasknutí bublin může vyústit v podkapitalizaci těch, kteří do těchto finančních aktiv investovali.
Méně prostoru pro reakci ze strany ECB
Ve zpomalujícím se globálním ekonomickém prostředí bylo učiněno mnoho. Výměna úderů v obchodní válce je jednou z hlavních příčin, které vysvětlují pokles světového ekonomického růstu. Nyní si představme, že jdeme ze scénáře zpomalení k scénáři recese (kterou již některé země trpí). Vzhledem k tomu, že úrokové sazby jsou již při zpomalení nízké, měla by ECB menší prostor pro reakci, pokud by Evropa vstoupila do recesní fáze.
Strach z větší zadluženosti méně solventních společností
Existují analytici, kteří tvrdí, že nízké úrokové sazby prospívají nejzadluženějším společnostem a ne těm nejzdravějším. Existuje mnoho bank, které se na svém seznamu dlužníků společnosti již vážně zadlužily, se rozhodly dát jim nové příležitosti prostřednictvím refinancování. Nízké úrokové sazby tak způsobily, že financování bank bylo přesměrováno na zchátralé společnosti, místo aby byly použity na podporu společností se zdravými financemi. Ve skutečnosti již existují lidé, kteří věří, že Draghiho stimulační plán by mohl způsobit velké zvýšení dluhu méně solventních společností.
To vše znamená využívat zdroje ve společnostech, které nejsou finančně udržitelné. Cenné finanční zdroje, které by mohly být použity pro konkurenceschopné společnosti a které by mohly přispět k vytváření bohatství.
Likvidita
Další nevýhodou, kterou představuje expanzivní měnová politika udržovaná příliš dlouho, je nadměrné množství likvidity. Pokud se tedy centrální banka rozhodne snížit tento přebytek likvidity, může nastat napětí.
Christine Lagarde tedy bude muset po svém příjezdu do prezidentství Evropské centrální banky 1. listopadu přijmout nezbytná opatření, aby na všechny tyto otázky odpověděla.