Niceská smlouva je smlouva platná od roku 2003, která upravuje Ústavní smlouvy Evropských společenství.
Niceská smlouva byla vypracována Evropskou radou ve dnech 7. a 9. prosince 2000 a podepsána 26. února 2001. V platnost vstoupila 1. února 2003 poté, co byla ratifikována 15 členskými státy. Jeho ratifikační proces trval do roku 2002.
Cíl a důležitost
Hlavním cílem Niceské smlouvy bylo provést institucionální reformu s cílem efektivně řešit proces rozšiřování počtu členů Evropské unie.
Jejich vyjednávání nebylo snadné. Jedním z hlavních konfliktů mezi členskými zeměmi bylo definování volebního mechanismu. Německo požadovalo větší zastoupení kvůli své větší populaci (82 milionů), kterou Francie (59 milionů) odmítla. Totéž se stalo mezi Nizozemskem (15 milionů) a Belgií (10 milionů).
Dalším problémem bylo nutné snížení počtu komisařů spolu s možností, že menší členové zůstanou bez stálého komisaře.
Pozoruhodné změny Niceské smlouvy
Níže popisujeme některé z nejvýznamnějších změn, které smlouva zavedla.
- Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO) bylo zrušeno a přenesly všechny své pravomoci na Evropské společenství.
- Přijali přísnější opatření v případě porušení demokratických zásad a základních práv členským státem. Před sankcemi stanovenými v Amsterodamské smlouvě byla zavedena politická opatření a byla zavedena také soudní kontrola Soudním dvorem a bezpečnost.
- Bylo zjištěno, že Evropský parlament bude mít 732 křesel, místo 626. Německo bude mít 99 poslanců, 72 dalších „velkých“ a Španělsko a Polsko 50.
- Od roku 2005 by země, které měly dva komisaře (Německo, Francie, Spojené království, Itálie a Španělsko), měly jednoho. Rovněž bylo dohodnuto, že až Unie dosáhne 27 členů, bude o konečném počtu komisařů muset být rozhodnuto „jednomyslně“, což by mělo být méně než 27. Podobně bude navržen „rovnostářský“ rotační systém tak, aby složení Komise uspokojivě odráží demografickou váhu členů a různé evropské zeměpisné oblasti.
- Byly posíleny pravomoci předsedy Komise, který bude jmenován kvalifikovanou většinou, nikoli jednomyslně, jak tomu bylo do té doby. Jmenování prezidenta musí být předloženo ke schválení Evropskému parlamentu.
- Kvalifikovaná většina byla rozšířena jako postup rozhodnutí Rady ve více případech. Jednomyslnost však zůstávala pravidlem pro nejcitlivější otázky (daně, sociální zabezpečení, azyl a přistěhovalectví).
- S určitými omezeními otevírá možnost, že některé země mohou jít rychleji v záležitostech souvisejících s integrací (to, čemu se říkalo Evropa „různými rychlostmi“).
Systém hlasování
K výše uvedenému je přidán hlasovací systém, který se skládal z následujících základních principů:
- Pokud má Unie 27 členů, bude celkový počet hlasů v Radě 345.
- Prahová hodnota kvalifikované většiny je stanovena na 255 a blokující menšina je stanovena na 88 hlasů.
- Návrh nemůže být nikdy schválen kvalifikovanou většinou, pokud existuje prostá většina států, které jsou proti.
- K získání většiny je zapotřebí, aby státy, které tento návrh podporují, shromáždily alespoň 62% celkového počtu obyvatel Unie (tato podmínka se nazývá „doložka o demografickém ověření“).