V Nizozemsku začíná výstavba první soběstačné zemědělské komunity

Obsah

Projekt, představený na letošním bienále architektury v Benátkách, předpokládá výstavbu komunity mezi 25 a 100 domy na okraji města Almere (Nizozemsko). Myšlenkou sponzorujícího subjektu, kalifornské společnosti ReGen Villages, je zahájit pilotní projekt, který by byl spuštěn příští rok a který by v případě úspěchu mohl být v budoucnu rozšířen do Švédska, Norska, Dánska a Německa. Soběstačné řízení nové komunity by bylo založeno na třech osách: jídlo, energie a odpad.

Výroba potravin je bezpochyby jedním z nejinovativnějších aspektů projektu od té doby usiluje o optimalizaci dostupných zdrojů (zejména voda a prostor) maximalizovat produkci. V tomto smyslu je hlavní novinkou implementace vertikálních farem, které jsou koncipovány jako dlouhé police, které umožňují výsadbu jedné plodiny na druhou při minimálním prostoru. Nové farmy by navíc fungovaly jako skleníky, které regulují teplotu, vstup světla a úroveň vlhkosti ve vzduchu, aby zajistily nejlepší podmínky pro plodiny, zatímco moderní zavlažovací systémy zabraňují plýtvání vodou. Poslední, Zavedení technik aquaponie by umožnilo znásobit výrobu o 10 a snížit spotřebu vody o 90%. Podle projektu představeného na bienále by implementace tohoto modelu zemědělství měla schopnost produkovat prakticky polovinu potravin konzumovaných komunitou, stále daleko od úplné soběstačnosti, ale dosahujících nebývalých výsledků v městském prostředí.

Na druhou stranu by nová komunita mohla také představit několik novinek v oblasti energetiky. Za prvé, všechny domy by byly postaveny z materiálů, které umožňují snadnější izolaci interiérů od vnějších teplotních změn, a proto je méně nutné používat v zimě vytápění a v létě klimatizaci. Tato iniciativa by vedla k větším úsporám energie díky efektivnější spotřebě, ačkoli část jejího úspěchu by upřednostnilo také mírné nizozemské klima. Kromě toho se společnost ReGen Villages zavázala ke snižování spotřeby energie a zlepšování kvality ovzduší opakováním modelu dopravy, který již v Nizozemsku úspěšně funguje: spíše malé komunity, kde lze překonat většinu vzdáleností pěšky, rozšířené používání jízdních kol a rostoucí šíření elektromobilů, což by v tomto případě bylo jediné motorové vozidlo, které by mohlo jezdit v ulicích.

Naopak, pokud se řada novinek zavedených komunitou Almere snaží snížit spotřebu energie, ostatní se zaměřují na maximalizaci její výroby. V tomto smyslu projekt naplánoval instalaci solárních panelů ve všech domácnostech a systémů na výrobu větru a biomasy s úmyslem, aby každá rodina mohla pokrýt alespoň svou vlastní spotřebu. Cíle společnosti ReGen však jdou mnohem dále: zdaleka nejsou spokojeni se vlastní spotřebou, sponzoři projektu usilují o to, aby výroba více energie (doprovázená nižšími výdaji energie) poskytla přebytek, který může komunita exportovat do národní elektrické sítě. To by poskytlo přebytek, který by se promítl do zdroje příjmu nezbytného k pokrytí alespoň části potřeb zboží, které se v komunitě nevyrábí.

Nakonec se projekt zavazuje k dlouhodobé udržitelnosti opakováním modelu sběru a zpracování odpadu, díky kterému je Nizozemsko již jednou z nejčistších zemí na světě (Amsterdam je podle Globální zelené ekonomiky 2014 druhým nejšetrnějším městem k životnímu prostředí. Index). Kromě toho byla plánována bioplynová stanice na přeměnu odpadu na vodu a energii, stejně jako nové iniciativy na podporu recyklace a odpovědné spotřeby na podporu opětovného použití produktů a snížení odpadu vytvářeného komunitou.

Není pochyb o tom, že projekt představený společností ReGen na bienále by mohl přehodnotit způsob, jakým chápeme náš současný životní styl. Myšlenka vytváření soběstačných komunit však není v historii ekonomického myšlení nová: od středověkých místních existenčních ekonomik až po „falansterie“ (soběstačné zemědělské komunity), o nichž snil Charles Fourier v 19. století století, prostřednictvím komunit Amish Ve Spojených státech vždy existovali obránci atomizace ekonomiky na samosprávné jednotky nezávislé na vnější situaci. Nicméně, doposud mělo provádění iniciativ tohoto typu poměrně omezený úspěch„Existuje obecná shoda, že postupné formování národních trhů na úkor místních existenčních ekonomik vedlo z dlouhodobého hlediska ke zlepšení životních podmínek obyvatelstva po celé devatenácté století. Ve 20. a 21. století však došlo k nadměrnému růstu měst, který doprovázel expanzi stále více globalizovaného průmyslu (s rostoucím znečištěním a vyčerpáním přírodních zdrojů), což vzbudilo větší obavy z nutnosti vytvářet dlouhodobě udržitelné ekonomiky.

Jak jsme již zmínili, většina pokusů o vytvoření soběstačných komunit zatím selhala. V minulosti potíže s přepravou a závislost na počasí pro dobrou úrodu, stejně jako potřeba obdělávat velké plochy půdy, aby uživily obyvatelstvo, znesnadňovaly realizaci snů o samosprávě. Na druhé straně výroba průmyslového zboží ve velkých továrnách nevyhnutelně vedla k vytvoření velkých městských konglomerací, na kterých zase záležely zemědělské komunity. Díky tomu se venkovská jádra ve srovnání s městy setkala s trvalou nevýhodou, protože vyváželi výrobky a suroviny s nízkou přidanou hodnotou a výměnou dováženého průmyslového zboží.

Vývoj ekonomiky v posledních letech však tyto obtíže snížil: v dnešní době rostou aktivity s vysokou přidanou hodnotou spojené s primárním sektorem (a Nizozemsko je jedním z nejlepších příkladů tohoto), zatímco robotizace vedla ke snížení v pracovní síle, která již nevyžaduje velké továrny pro průmyslovou výrobu. Tedy s příslušnou technologií malá zemědělská komunita dnes může vyvážet širokou škálu zpracovaného zboží, v kontextu bezprecedentního rozvoje komunikačních technologií, které upřednostňují účinnější decentralizaci. V tomto smyslu nejde závazek společnosti ReGen Villages skrze vzdání se trhů, ale prostřednictvím atomizace výroby, nikoli plnou soběstačností, ale generací malých úspor z rozsahu, které zvyšují produktivitu ekonomiky jako celku. To je asijinak řečeno, kombinovat efektivnější decentralizované řízení s pokroky globalizované ekonomiky, a zároveň usilovat o větší udržitelnost systému.

V každém případě je zřejmé, že projekt společnosti Almere usiluje o vzkříšení staré myšlenky s moderními ekonomickými podmínkami. Vzhledem k nepříznivým precedentům těchto iniciativ je logické pochopit, že myšlenkou je spoléhat se na nejnovější technologický pokrok, aby se neopakovaly předchozí chyby. Bude to stačit? Mohlo by se ukázat, že je možné znovu žít v soběstačných komunitách a zároveň zvýšit naši kvalitu života? Nezdá se to snadné, ale v Almere jsou ochotni to zkusit.