Špatně vyvážená a stárnoucí demografická struktura Německa ve střednědobém horizontu ohrožuje blahobyt jeho občanů. Odhaduje se, že pokud nebudou provedeny změny a reformy, bude se u starší populace zhoršovat stále se zhoršující situace.
Stárnutí, kterým evropská populace trpí po dlouhou dobu, je problém, o kterém nikdo nepochybuje. Ale tento problém bude mít některé ze svých nejhorších dopadů v zemi, jako je Německo, se může zdát méně zřejmý.
Obraz, který Spolková republika Německo promítá po celá desetiletí, je obrazem seriózní a disciplinované země. A efektivní, především efektivní. Země, které se od konce druhé světové války podařilo znovu nastartovat silou, zejména v ekonomickém aspektu. Stručně řečeno, příklad, který mají následovat ostatní ekonomiky Evropské unie.
Realita však není tak sladká a podle některých údajů ani budoucnost země. Postupné stárnutí německé populace vyústilo v neudržitelnou situaci mezi budoucím příjmem a dluhem. Tím nemyslíme výslovný dluh, který by podle Maastrichtské smlouvy neměl překročit 60% HDP. Mluvíme o dalších typech povinností, které musíte nebo musíte splnit.
Realita je taková, že průměrná délka života je téměř 81 let. Zároveň zůstává nízká porodnost s devíti porody na tisíc obyvatel. Tato situace může v budoucnu způsobit velmi zvýrazněnou nerovnováhu vzhledem k tomu, že se ve střednědobém výhledu očekávají velké potíže s udržením současného důchodového systému. Tuto situaci ilustruje skutečnost, že stát je nucen převádět mnohamilionové částky do penzijního fondu. Například pro rok 2016 to byla částka 14 000 milionů eur. Pokud nedojde k demografické změně, situace se v příštích letech zhorší.
Podobně jsou na tom i další oblasti, takže očekávání nejsou příliš optimistická. Součástí těchto „implicitních dluhů“ jsou oblasti, jako jsou základní důchody, pomoc osobám se zdravotním postižením nebo jiné typy dávek pro osoby se zvláštními obtížemi.
Ve skutečnosti mezera udržitelnosti, což je rozdíl mezi implicitními a explicitními dluhy, dosáhla v roce 2013 237% německého HDP. Absolutně řečeno, tento rozdíl je 6 484 000 milionů eur.
Nad rámec těchto makroekonomických údajů můžeme pozorovat některé prvky, které nejsou nedůležité. Začíná se tedy pozorovat alarmující nárůst chudoby u starších osob. Počet lidí v této situaci se blíží jednomu milionu. Ve skutečnosti v roce 2003 existovalo jen něco málo přes 500 000 důchodců, kteří si museli doplnit svůj příjem o minipráce. Naproti tomu v polovině roku 2015 tento počet přesáhl 900 000 lidí. Je proto patrné, že se situace chudoby ve stáří rychle zvýšila a byla skutečně nebezpečná.
Někteří odborníci poukazují na to, že některá politická opatření prováděná koaliční vládou konzervativců a sociálních demokratů mohou mít za následek zhoršení této situace zpochybněním životaschopnosti důchodového systému. Mezi těmito opatřeními někteří odborníci poukazují například na posunutí důchodového věku na 63 let nebo na to, že matky dostávají další příjem. Nemělo by se však zapomínat, že hlavní příčinou je demografická povaha.
Tváří v tvář tomuto problému může být součástí řešení řízená imigrace přizpůsobená produktivním potřebám země. A je to tak, že k nezbytnému obnovení pracovní síly v Německu dochází téměř bez alternativy k tomu, aby byli na trh práce zařazeni pracovníci z jiných zemí.
Tato možnost představuje vzhledem k politické situaci v Německu problémy, jak ukazují některé nedávné regionální volby. Například Merkelovou konzervativní CDU předběhla krajně pravicová Alternativa pro Německo. Síla této síly, která se v ideologickém oblouku nachází zcela vpravo, je její kvazi-apokalyptická zpráva o přistěhovalectví. Tímto způsobem je třeba poznamenat, že důležitá část populace převzala tuto zprávu se silnou xenofobní složkou.
Velmi jasným případem, který v této linii ukazuje, je federální stát Mecklenburg-Antepomerania.V tomto státě, přestože sociální demokraté zvítězili, byla Merkelova strana umístěna na třetí pozici za ultrastranou. Silný neúspěch vzhledem k tomu, že tento stát tvoří volební obvod současného kancléře.
Jiné možnosti jsou pro německé obyvatelstvo jistě neméně kontroverzní. Jednou z možností by bylo zvrátit snížení důchodového věku, jak navrhuje Bundesbank. To by znamenalo přechod z 63 let, v určitých případech na 69, tj. Dalších šest let. Redukce, která byla jednou z velkých dohod Velké koalice.
Bez ohledu na realitu, které tato země čelí, stále považována za motor Evropy, je komplikovaná. Je nepopiratelné, že bude třeba učinit důležitá rozhodnutí, bez ohledu na to, která linie bude následovat. V každém případě však bude kontroverze prvkem jakéhokoli rozhodnutí, které nelze učinit.