Slovinská republika je svrchovaný stát, jehož hlavním městem je Lublaň, která se nachází v balkánském regionu. Díky své zvláštní poloze mezi Jaderským mořem mezi Chorvatskem, Maďarskem, Rakouskem a Itálií z něj činí zemi, která má středoevropské i balkánské charakteristiky, což se odráží v její historii, kultuře a ekonomice. V roce 1991 se osamostatnilo od Socialistické federativní republiky Jugoslávie. V současné době je součástí Evropské unie od roku 2004 a měnové unie od roku 2007. Je také členem Rady Evropy a OECD.
Stručný historický přehled
Historie Slovinska odráží zvláštnost bytí mezi dvěma světy. Území, které dnes tvoří Slovinsko, bylo součástí starověkého Říma, bylo obsazeno Ostrogóty, připojilo se k franskému království, bylo vlastněno Habsburky jako součást Rakouska-Uherska a bylo integrováno do Illirianských provincií, satelitního státu francouzského impéria prvního Napoléona Bonaparteho.
V roce 1918 v důsledku první světové války zmizelo Automaďarské impérium; slovinský lid vstoupil do Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Tento stát v roce 1929 změnil svůj název na Království Jugoslávie. Se začátkem druhé světové války mocnosti Osy obsadily a rozdělily toto království. V důsledku toho bylo slovinské území rozděleno mezi nacistické Německo a fašistickou Itálii.
Slovinsko ve 20. století
S koncem druhé světové války se Slovinsko stalo opět součástí Jugoslávie. Tentokrát však jako federativní republika se jménem Slovinské socialistické republiky ve státě, který by byl nazýván Socialistická federativní republika Jugoslávie. Tento stát se vyznačoval kulturní, etnickou a jazykovou rozmanitostí a navíc svým komunistickým režimem. Komunistický režim vedený maršálem Titem je velmi zvláštní, vzhledem k vzdálenosti, kterou si udržoval téměř po celou dobu své existence se Sovětským svazem.
Nakonec Slovinsko po různých okamžicích napětí a konfliktů s federací vyhlásilo samostatnost 25. června 1991. Toto prohlášení vedlo k desetidenní válce, po níž byla nezávislost nezvratná. Od té doby se Slovinsko přiblížilo Západu, o čemž svědčí jeho vstup do EU, OECD, Rady Evropy nebo NATO.
Slovinská ekonomika v Jugoslávii
Socialistická Jugoslávie udržovala ekonomický a sociální model odlišný od toho, který měl SSSR v úmyslu rozšířit. Sovětský model pronikl do těchto zemí na své oběžné dráze po skončení druhé světové války. Jugoslávie se však rozhodla pro takzvaný samosprávný socialismus. Zároveň zůstal neutrální v konfrontaci mezi bloky. Ve skutečnosti byl jedním z propagátorů Hnutí nezúčastněných, jakési třetí cesty v kontextu studené války mezi dvěma velmocemi: USA a SSSR.
V Jugoslávii byly rozdíly mezi částmi, které tvořily celek. Slovinsko bylo ekonomicky nejrozvinutější a nejprůmyslovější. Rozdíl v době vzniku nového jugoslávského státu mezi nejbohatším regionem, Slovinskem a nejchudším Kosovem, byl 3 ku 1. Tato situace se konsolidovala a tento rozdíl se zvětšoval, až se v 80. letech stal 8 až 1.
V tomto smyslu lze poznamenat, že Slovinsko nepatřilo k územím ekonomicky poškozeným svým členstvím v unii, ale bylo naopak zvýhodňováno svým členstvím na jugoslávském trhu. Existují však různé verze této skutečnosti. Na jedné straně slovinští nacionalisté tvrdili, že bez členství v Jugoslávii by byl rozvoj větší; na druhou stranu kritici nezávislosti používali tato data jako důkaz proti postulátům za nezávislost.
Nacionalistické napětí
Na konci 70. let zůstalo Slovinsko hlavní ekonomickou silou Jugoslávie. Jeho HDP na obyvatele byl dvojnásobný oproti HDP Unie. Ze 100 průměrných Jugoslávců to dosáhlo 195,3, u Chorvatska 129,2, u Bosny 66,2 nebo u Kosova 26,8. Ve výsledku byl bezvýsledně vytvořen Federální fond pro rozvoj nerozvinutých autonomních republik a provincií. Vyspělejší republiky, které přispěly nejvíce, vyjádřily odmítnutí tohoto fondu v průběhu 80. let.
Ekonomické problémy měly politické důsledky. Od 70. let a především v 80. letech se vzpoury nacionalistické povahy staly stále častějšími. Byly podniknuty dva kroky, aby se je pokusil uklidnit. První, nová, decentralizovanější ústava, z roku 1974. Druhá, schválení kolektivního předsednictví pro všechna území federace, které bylo zahájeno po Titově smrti. Nepracovali však.
Se smrtí Tita se napětí znásobilo. Na jedné straně srbští vůdci chtěli větší kontrolu a centralizaci. Na druhé straně ostatní republiky bojovaly za větší decentralizaci nebo dokonce odloučení od Jugoslávie. Nezávislost Slovinska se blížila a blížila.
Vyhlášení nezávislosti a hospodářského vývoje
V prosinci 1990 uspořádalo Slovinsko referendum, které nebylo dohodnuto s federací. Kladné hlasování bylo většinou, ale vyhlášení nezávislosti bylo odloženo na červen. Nezávislost byla vyhlášena 25. června 1991. Aby však byla účinná, musela být překonána takzvaná desetidenní válka. Tato válka probíhala od 26. června do 6. července. Slovinsko čelilo silám jugoslávské federace. Od té chvíle bylo Slovinsko mezinárodně uznáno jako svrchovaný stát.
Ekonomika od získání nezávislosti
Proces nezávislosti byl pro slovinskou ekonomiku vážnou ranou. Ovlivnilo to také zbytek válek, které se odehrály na Balkáně. Před nezávislostí v roce 1991 činil HDP na obyvatele 8 656 USD. O rok později klesl na 6 052 $. Od té doby se však slovinská ekonomika postupně zotavovala, až v roce 2000 dosáhla HDP na obyvatele 9 120 USD. Situace byla tažena také průmyslovou produkcí tak, že poklesla o 13,2%. Ostatní odvětví, v obecném kontextu konfliktu v regionu, byla ovlivněna, s poklesem cestovního ruchu a obchodu. Od druhé poloviny 90. let se situace začala zlepšovat. Od té doby až do roku 2008 si Slovinsko udržovalo solidní hospodářský růst a dosahovalo sazeb nad 3%. Byly to dva základy, na nichž byl založen: export a konstrukce.
Stejně jako v jiných zemích však v roce 2008 krize vážně zasáhla hospodářství země. HDP v roce 2009 poklesl o 7,8%. Již několik let slovinská ekonomika nezvedla hlavu, dokud se v roce 2014 nevrátila na cestu 3% růstu.
HDP na obyvatele v roce 2015 dosáhl 83% průměru 28 zemí EU s 18 693 miliony EUR na obyvatele. Celkový HDP činil 38 570 milionů eur.
Privatizace: vzorec k překonání krize?
Jednou z charakteristik, které charakterizovaly postugolskou ekonomiku malé balkánské země, byla důležitá role státu v ekonomice. Zatímco ostatní exsocialistické země spěchaly s uplatněním liberalizačních a privatizačních opatření, Slovinsko tak neučinilo se stejnou naléhavostí a intenzitou. Tváří v tvář krizi, která začala v roce 2008, EU vztekle doporučila schválení privatizačního plánu. Cílem nebylo nic jiného než dosáhnout ekonomické stabilizace a ekonomické reaktivace. Na základě těchto doporučení slovinská vláda v roce 2014 opustila volební místnosti, zaměřila se na otázky, jako je bankrotová legislativa, nezbytné úvěrové „oddlužení“ společností k vytvoření vhodného prostředí pro podnikání, konsolidace bankovního sektoru (s kontrolou a opatření odpovědnosti), proces privatizace a flexibilizace trhu práce.
Podle údajů z roku 2016 činil slovinský HDP na obyvatele 19 600 EUR. Veřejný dluh činil 78,50% HDP. Její veřejné výdaje činily více než 18 000 milionů EUR, 45,10% HDP. Export dosáhl 73,59% HDP; a dovoz 68,28%. Po celý rok 2017 se nezaměstnanost pohybovala kolem 6,5%. Jeho meziroční CPI činí 1,6%. Hlavní ratingové agentury ji navíc umisťují na relativně stabilní pozici. Je na 48. místě v hodnocení konkurenceschopnosti a 32. v inovacích.
S těmito údaji lze usuzovat, že Slovinsko je jednou z nejpokročilejších ekonomik ve svém regionu.