Co se stalo s Argentinou? Jaké byly příčiny, které přivedly zemi na pokraj ekonomického a finančního kolapsu? A konečně, jaký plán navrhl Macri k vyřešení toho, co se stalo v zemi?
Celá planeta byla svědkem toho, co se stalo v posledních měsících v Argentině. Argentinská ekonomika nebyla po mnoho let centrem globální ekonomické pozornosti. Nyní, po posledních událostech, se zaměřili nejen na zaměření hlavních organizací a vlád, ale také jej postavili na pokraj kolapsu, a to jak finančně, tak ekonomicky. Rostoucí inflace s následnou devalvací měny postavila ekonomiku na lana, která prosila o intervenci Mezinárodního měnového fondu (MMF), aby ji udržela.
S příchodem nového prezidenta, pana Mauricia Macriho, se Argentina ocitla v poměrně složitém ekonomickém prostředí. Použití termínu komplex není proto, že ekonomika byla bezútěšná. Spíše došlo k několika situacím, které společně postavily ekonomiku země na pokraj finančního a ekonomického kolapsu. To přimělo vládu, aby požádala o finanční podporu od Mezinárodního měnového fondu (MMF), aby paralyzovala závratný kolaps, který utrpěl. Co se stalo, aby se to stalo?
Příliš rozsáhlé politiky
Jak jsme již dříve uvedli, nový prezident přišel se vším úmyslem nahradit ekonomický model, který byl prováděn s předchozí vládou. Pro Macri byl zvolený model nesprávným modelem. Model založený na přebytcích veřejných výdajů a to pouze zhoršilo rizika, kterým země čelila. Z tohoto důvodu oznámil argentinský prezident nový model založený hlavně na snižování výdajů, který obsahuje rostoucí inflaci a úpravy, které by napravily fiskální deficit země a které ohrožovaly odliv kapitálu investorů.
Není snadné určit, jaké byly skutečné důvody, které vedly ekonomiku, jako je Argentina, k přechodu od mírně normalizované ekonomiky k ekonomice v procesu ničení.
- Nadměrný fiskální deficit: S přechodem na předsednictví se nová vláda ocitla ve fiskálním deficitu velmi daleko od deficitu požadovaného investory.
- Směnný kurz volného pádu: Směnný kurz zcela vytvořený, protože byl natolik kontrolován, že byl uměle podporován, což zhoršilo situaci společností v zemi.
- Nedostatek konkurenceschopnosti: Stejným způsobem došlo ke zpoždění v konkurenceschopnosti země a to ovlivnilo její pozici v žebříčku.
K tomu se přidal problém argentinské inflace, která navzdory snahám Macriho vlády nedokázala klesnout pod dvojciferné hodnoty. Fakt, který řadí zemi mezi země s nejvyšší úrovní inflace a který ji posunul pryč od stanoveného cíle.
Otázka inflace je důležitým bodem, který je třeba mít na paměti. Tato otázka byla jedním z hlavních cílů nového předsednictví. Což navrhlo snížení inflace, které dosud nezaznamenalo uspokojivé snížení. To znamená, že byla snížena, ale ne natolik, aby vzbudila důvěru v investory.
Macriho alternativní plán
Vzhledem k malému úspěchu politik jejích předchůdců učinila argentinská vláda několik rozhodnutí. Zejména s myšlenkou zabránit hospodářskému kolapsu Argentiny:
- Snižte veřejné výdaje: Země nadále utrácela více, než byly její příjmy.
- Zvyšování úrokových sazeb: Zvýšení úrokových sazeb nad 40% ve snaze dosáhnout zvýšení sazeb ke snížení inflace.
- Finanční liberalizace: A konečně finanční liberalizace, která by občanům umožnila směnit pesos za cizí měnu. Mimochodem opatření, které vedlo k tomu, že národní měna utrpěla mrazivý pokles kvůli nedůvěře investorů.
Stručně řečeno, nová hospodářská krize, kterou země procházela, nebyla způsobena konkrétním problémem, ale spíše pocházela z křižovatky událostí a znepokojivých ukazatelů a také z vládního přechodu. A následně v makroekonomickém modelu, který země aplikovala, který byl založen hlavně na snížení veřejných výdajů. Je samozřejmé, že tento model vykazuje fiskální deficit veřejných účtů za 53 z posledních 57 let.
Na druhé straně omezování argentinského pesa a nedostatek racionality směnného kurzu nadále ohrožovaly příjmy obchodní struktury. A konečně, rostoucí inflace v zemi pokračovala ve vzestupném trendu tváří v tvář netečným vládním opatřením.
Pro Macriho by jeho vládou měla být vláda, která způsobila tuto změnu v Argentině, a která na druhé straně ukončila ty excesy, které, jak sám Macri poznamenal, zastavily zemi a její občany. Problémem však byla přílišná postupnost implementace a malý a nevýznamný dopad, který měla na národní hospodářství. Jak tedy MMF naznačil, to, co země a její ekonomika skutečně potřebovala, byla šoková strategie, která by použila opatření nezbytná k zajištění většího růstu země.
Intervence MMF
Tváří v tvář problémům, které to uvolnilo, musel Mezinárodní měnový fond převzít zásah v zemi a stanovit pokyny, které je třeba dodržovat, aby bylo dosaženo většího hospodářského růstu. Je však ještě příliš brzy na to hovořit o argentinské ekonomice, jak ukazují historická data, že zažívá vnitřní problémy v ekonomickém modelu, které předurčují nové recese pro zemi. K tomu navíc musíme přidat globální nejistotu, která nezvyšuje růst ani světové ekonomiky.
A konečně, s odvoláním na prohlášení Mezinárodního měnového fondu, má situace v Argentině před intervencí MMF zajistit hospodářský růst pro příští rok, který byl předpovídán na 0%. K tomu orgán, kterému předsedá Christine Lagarde, provedl méně postupnou strategii, než jakou navrhovala Macri. Tato strategie však zachovává stejné záměry, jaké zamýšlel předseda. To znamená snížení nesčetných excesů, kterých se jeho předchůdci dopustili.