Finanční krize v roce 2008 měla extrémně tvrdé dopady na celý svět. Řecko a Island byly dvě země, které postihly krizi této krize velmi vážně.
Tango Řecko a Island přistupovaly k odchodu z krize velmi odlišně. Proto se mnozí dívají na Island a ptají se: Jak se Islanďané dostali z toho bažiny?
Zatímco Island se dokázal rychle zotavit z krize a vrátit se k silnému ekonomickému růstu, Řecko prošlo utrpením. Islanďané byli schopni rychle splatit finanční pomoc MMF, zatímco Řecko bylo nuceno provádět tvrdé ozdravné programy. Zdá se, že jedním z klíčů k úspěchu Islandu je schopnost devalvovat svou vlastní měnu, zatímco Řecku chybí kontrola nad rozhodnutími ohledně eura.
Druhým faktorem, na který by se nemělo zapomínat, je naopak to, že zahraniční dluh Islandu byl v rukou soukromého sektoru. Naopak, v řeckém případě byl dluh v rukou státu, protože Řecko po dlouhou dobu klesalo ve veřejných schodcích a s vysokou úrovní veřejného dluhu.
Původ islandské bubliny
Island, malá a klidná země s něco málo přes 300 000 obyvateli, zažil sladké ekonomické období. Jeho ekonomická činnost byla založena na lovu, rybolovu a hliníku. V srdci jeho ekonomiky však bylo latentní nebezpečí. Hovoříme o skutečnosti, že v roce 2009 měly islandské banky pasiva v hodnotě celkem 86 000 milionů dolarů ve srovnání s islandským HDP, který činil 13 000 milionů dolarů.
Island tedy čelil velké bublině. Jak ale byla tato bublina vytvořena? Velký počet investorů se rozhodl získat půjčky jenů s velmi nízkým úrokem (prakticky nulové), které lze použít k investování do islandských dluhopisů. Islandské banky tak začaly nabízet vysoké úrokové sazby, aby přilákaly vklady v eurech. Islandské banky si všimly šťavnatého podnikání a banky jako IceSave nebo Kaupthing Edge přilákaly investice mnoha britských a nizozemských občanů.
S příchodem zahraničního kapitálu úvěry tekly velmi snadno, islandská ekonomika se rozběhla efektně a ve finančním sektoru bylo vytvořeno mnoho pracovních míst. Dokonce i islandská koruna nabírala na hodnotě a obyvatelé Islandu zaznamenali zvýšení kupní síly.
Prasknutí bubliny
Před katastrofickým kolapsem Lehman Brothers však byly první známky kolapsu zaznamenány v islandském bankovnictví. Hodnota islandské koruny klesla a inflace dramaticky vzrostla. Již v září 2008, s definitivním kolapsem Lehman Brothers, se katastrofa stala na březích Islandu citelnou. Podle Gudrun Johnsen, která měla na starosti studii o islandské krizi, 97% bank zkrachovalo během pouhých tří dnů.
Země byla utopena v recesi. Islandská ekonomika se rychle rozbila a protesty vyšly do ulic. Sociální nepokoje, protesty občanů a prudký pokles islandské koruny nakonec vyústily v rezignaci tehdejšího předsedy vlády Geira Haardeho.
Tváří v tvář krizi
V takové zoufalé situaci navrhovalo tradiční řešení zásah soukromých bank z veřejných peněz, aby se zabránilo kolapsu národní ekonomiky. Tyto typy opatření jsou však velmi nepopulární vzhledem k tomu, že občané jsou pobouřeni, když vidí, jak jsou jejich peníze použity na záchranu bank, které kvůli nezodpovědnému řízení zkrachovaly. Co tedy Islanďané udělali?
Islandský bankovní sektor
Záchrana celého finančního sektoru nebyla pro islandskou ekonomiku jednoduše proveditelná. Jak jsme viděli, váha bank byla mnohem vyšší než váha reálné ekonomiky. Namísto přímé záchrany bank jako Glitnir a Kaupthing, které právě selhaly, přistoupila islandská vláda k vytvoření nových bank, které by převzaly aktiva a pasiva subjektů, které selhaly. V té době byli bankéři, kteří způsobili islandskou krizi, uvězněni za své chování z nedbalosti.
Islandské orgány se zavázaly zajistit úspory národního obyvatelstva, zatímco úspory cizinců nebyly zaručeny. Je třeba si uvědomit, že do islandských subjektů investovalo velké množství Britů a Nizozemců. Stručně řečeno, Britové měli na vkladech přibližně 1 500 milionů eur v Nizozemsku zhruba 5 000 milionů eur. To znamenalo, že zahraniční kapitál byl zmrazen. V takové situaci se Velká Británie a Nizozemsko ujaly odškodnění občanů, jejichž úspory byly uvězněny na Islandu. Nakonec Nizozemsko a Spojené království dosáhly dohody s Islandem a zůstaly jako upřednostňovaní věřitelé při likvidaci bank, jako je IceSave. V lednu 2016 se Islanďanům podařilo ukončit dluh, který měli vůči Velké Británii a Nizozemsku.
Devalvace měny
Dalším velmi důležitým prvkem, který je třeba vzít v úvahu, je to, že Island měl na rozdíl od Řecka kontrolu nad svou vlastní měnou. Islanďané se tedy uchýlili k devalvaci své měny, což způsobilo, že jejich ceny budou pro cizince konkurenceschopnější a atraktivnější. Naopak Řecko nebylo schopné nijak ovlivnit hodnotu eura.
Návrat k devalvaci islandské koruny. Export zlevnil, zatímco dovoz se ukázal být dražší. Konkurenční ceny Islandu zase vedly k většímu přílivu turistů, což se promítlo do rostoucí váhy odvětví cestovního ruchu v islandské ekonomice.
I když je pravda, že odchod Islandu z krize byl rychlejší než v ostatních velkých evropských zemích, krize měla také tvrdý dopad na obyvatelstvo, které v prvních letech muselo čelit bolestivým důsledkům nezaměstnanosti.