Venkovský exodus - co to je, definice a koncept
Venkovský exodus je přesun populace z venkovských oblastí do měst. Procesy tohoto typu probíhaly v celé historii, ale s průmyslovou revolucí se stala důležitější. Fenomén, který se rozšířil a značně zesílil v polovině dvacátého století.
Tento jev znamenal přesun velkého počtu obyvatel z venkova do měst. V důsledku toho došlo v mnoha zemích k vylidnění venkovského světa s několika důsledky, rovněž ekonomickými.
Očekávání od lepšího zaměstnání, přístupu ke službám a vůle v konečném důsledku dosáhnout většího blahobytu byly prvky, které byly a jsou stále v základu venkovského exodu.
Důsledky venkovského exodu
Důsledky tohoto jevu byly mnohonásobné. Na jedné straně venkov zažil proces vylidňování. Vzhledem k tomu, že hlavní protagonisté tohoto populačního hnutí byli mladí, došlo k postupnému demografickému stárnutí. V důsledku toho by ztráta populace určitých charakteristik nakonec vedla k významné nerovnováze. Důsledky tohoto jevu můžeme vidět i dnes. Kromě toho se v posledních desetiletích nejen nezvrátilo, ale také vzrostlo.
Důsledky venkovského exodu byly pociťovány také ve městech. Možnost získat zaměstnání nebo získat přístup k neexistujícím službám na venkově znásobila městské obyvatelstvo. Příchod této populace způsobil nárůst pracovní síly ve městech. Tato nová dělnická třída venkovského původu musela přežít ve velmi nejistých situacích. Předměstí, ve kterých tito lidé přežili, kolem továren, značně vzrostla. To generovalo chaotický a neuspořádaný růst městského prostoru s prostory, ve kterých byly hygienické a hygienické podmínky nápadné díky jejich nepřítomnosti.
Historie venkovského exodu
Z historického hlediska můžeme říci, že venkovský exodus začal získávat na důležitosti průmyslovou revolucí. Od roku 1750 do poloviny devatenáctého století tedy k tomuto jevu došlo mezi zeměmi, v nichž industrializace expandovala.
Jedním z důsledků industrializace bylo to, že krajina prošla procesem technizace. Se zavedením strojů do zemědělských prací byl vytvořen přebytek pracovních sil. Tato populace, zejména mladí lidé, se za daných okolností rozhodla přesunout do městských oblastí. Města přeměněná na průmyslová centra nabízela těmto lidem možnost získat práci z venkova.
Ačkoli odkaz na výraz „venkovský exodus“ odkazuje, z historického hlediska do osmnáctého a devatenáctého století k tomuto jevu dochází i nadále. Na jedné straně v průmyslových zemích, ale také v rozvojových zemích. Právě v těchto zemích dosahuje tento jev značných rozměrů s významnými důsledky. V zemích Latinské Ameriky, Asie nebo v menší míře Afriky způsobil masivní přesun obyvatelstva z venkovských oblastí do měst vážné problémy.
Hostitelská města, jak se stalo již po průmyslové revoluci, nebyla schopna absorbovat veškerou tuto populaci. V důsledku toho vznikly příměstské oblasti obklopující velká města, ve kterých vznikly velké kapsy chudoby. Lidé, kteří v těchto prostorách žili, tak musí činit bez záruk získání minimálních služeb potřebných k udržení důstojného života.
Vzhledem k paralelám mezi situacemi, které nastaly několik desetiletí nebo dokonce staletí, se může zdát, že existuje určitý vztah mezi hospodářským a průmyslovým rozvojem a odchodem z venkova. Přitažlivost, kterou působí města, ať už skutečná nebo fiktivní, na venkovské obyvatelstvo, byla neustálým prvkem. Naděje na lepší práci, využívání přístupu ke službám a touha po konečném dosažení většího blahobytu jsou základními prvky exodu venkova, jak jsme zmínili na začátku článku.
Podle údajů Světové banky se podíl lidí žijících ve venkovských oblastech v posledních desetiletích snížil. Ve skutečnosti se v roce 2007 stalo, že městské obyvatelstvo poprvé překonalo venkovské obyvatelstvo. Trendem, pokud nedojde ke změně, je tedy pohyb směrem ke světu měst. Odhady ve skutečnosti naznačují, že do roku 2050 bude ve městech žít téměř 70% světové populace.
