Pařížská dohoda podepsaná v roce 2015 je velkým paktem v boji proti změně klimatu. Nabude účinnosti v roce 2020, na konci Kjótského protokolu.
V rámci 21. konference o boji proti změně klimatu zahrnovala celkem 195 zemí. Vstoupila v platnost díky podpoře více než 55 zemí, které se na celosvětových emisích skleníkových plynů podílely více než 55%.
Jeho cílem je snížit emise a zároveň se snažit přizpůsobit se ekosystémům a snížit dopady znečištění na životní prostředí.
Ekonomický a environmentální přechod
Tato dohoda bezpochyby představuje celou hospodářskou a průmyslovou revoluci, jejímž cílem je dosáhnout udržitelného rozvoje prostřednictvím ekonomiky založené na nízkých emisích uhlíku. Jeho aplikace by byla úplnou revolucí, protože by to znamenalo opuštění fosilních paliv. Ekonomiky, které jsou na těchto druzích surovin nejvíce závislé, se proto pokusily tyto dohody bojkotovat.
Velkým cílem je zajistit, aby se světová teplota nezvýšila o více než 2 stupně Celsia ve srovnání s předindustriální fází. Z tohoto důvodu se země, které tyto dohody ratifikovaly, musí snažit dosáhnout toho, aby byl tento nárůst teplot ve srovnání s předindustriální fází nižší než 1,5 stupně Celsia.
Každá země vypracovala své vlastní národní programy a dosáhla řady závazků týkajících se snížení emisí skleníkových plynů. Je třeba poznamenat, že dodržování těchto povinností bude sledováno každých pět let.
Nákup a prodej povolenek na emise uhlíku
Nástroj v rámci této dohody zvaný prodej emisí vyžaduje pozornost. To vše spočívá v mezinárodním orgánu, který vydává řadu dluhopisů, které zaručují právo emitovat určité množství znečišťujících plynů. Tímto způsobem budou společnosti, které chtějí znečišťovat nad zákonem povolené úrovně, kontaktovat nejvíce znečišťující společnosti, aby koupily svá emisní práva. Duchem tohoto nástroje je, že nejméně znečišťující společnosti jsou také ekonomicky nejefektivnější společnosti.
Financování a kompenzace
Jak je nyní financován boj proti změně klimatu a škodám způsobeným globálním oteplováním? Odpověď spočívá ve vytvoření ročního fondu ve výši 100 miliard dolarů ročně. Tento velký fond poskytnou nejbohatší země poskytující potřebné zdroje, aby nejméně rozvinuté země měly vše, co potřebují v boji proti globálnímu oteplování.
Na druhé straně bude existovat kompenzační mechanismus za nenapravitelné ztráty na životním prostředí, i když ani jejich výše nebyly stanoveny.
Odstoupení Spojených států
S příchodem Donalda Trumpa do Bílého domu v roce 2016 však Spojené státy provedly drastickou změnu své politiky v oblasti životního prostředí. Prezident Trump, který se zasazuje o hospodářskou expanzi a využívání fosilních paliv, stáhl USA z Pařížské dohody. S odchodem Spojených států je země, která je zásadním prvkem v boji proti změně klimatu, ztracena. I přes odchod Američanů však ostatní země zůstaly pevné ve svém rozhodnutí pokračovat v rámci Pařížské dohody.
Kritika Pařížské dohody
Kritika Pařížské dohody pochází od těch, kteří se domnívají, že přijatá opatření jsou nedostatečná. Z tohoto důvodu existují lidé, kteří se domnívají, že předložené snížení emisí není dostatečné. A existují lidé, kteří se zasazují o skutečný energetický přechod, při kterém obnovitelné energie nakonec nahradí fosilní paliva.
Dalším z nejkontroverznějších bodů dohod je nedostatečná ochrana nejméně rozvinutých zemí, které nejvíce trpí změnou klimatu. V tomto smyslu spočívá problém v nedostatku opatření na ochranu nejchudších zemí.