Stabilizační politika

Stabilizační politika je soubor fiskálních a měnových nástrojů používaných vládci za účelem kontroly úrovně inflace a nezaměstnanosti v ekonomice.

Cílem stabilizační politiky je zabránit výkyvům, které se vyskytují v různých ekonomických proměnných, jako jsou mzdy, ceny atd.

Tato politika je výrazem, který se často používá v makroekonomii, přičemž odkazuje na ekonomické a měnové agregáty. Jeho hlavním cílem je udržovat cenovou stabilitu.

Cíle stabilizační politiky

Z cílů sledovaných uplatňováním stabilizační politiky je třeba zdůraznit následující:

  • Plná zaměstnanost.
  • Hospodářský růst a rozvoj.
  • Cenová stabilita.
  • Ekonomická rovnováha.
  • Rozdělení příjmů a bohatství.

Druhy stabilizační politiky

K aplikaci stabilizačních politik se používají dva hlavní nástroje.

  • Fiskální politika.
  • Měnová politika.

Na základě kombinace obou politik jsou aplikována stabilizační opatření, která se snaží napravit situace, které, pokud nebudou použity, by mohly ovlivnit ekonomiku i společnost.

Stabilizační plán z roku 1959

Stabilizační plán z roku 1959 odkazuje na soubor hospodářských opatření schválených španělskou vládou v roce 1959. Tyto politiky byly zaměřeny na liberalizaci španělské ekonomiky i na stabilizaci.

Zatímco bylo Španělsko ponořeno do autarky, tento plán způsobil ekonomický růst v zemi, který ho vedl k prosperitě a také k tomu, aby se dostal ze stagnace, do které bylo ponořeno od počátku franckého režimu.

Politiky přijaté uvedenou vládou byly založeny na čtyřech pilířích:

  • Konvertibilita pesety a růst směnného kurzu k dolaru, jehož cílem je zajistit stabilitu pesety.
  • Podpora přímých zahraničních investic se svolením zahraniční účasti ve španělských společnostech.
  • Zvýšení úrokových sazeb ke snížení inflace.
  • Fiskální reforma ke zvýšení fiskálních příjmů, jakož i omezení veřejných výdajů ke snížení veřejného deficitu.

Stabilizační účinky tak měly v průběhu času optimální dopad na španělskou ekonomiku a způsobily následující situace:

  • Inflace poklesla z 12% na 2%.
  • V platební bilanci byl přebytek 81 milionů dolarů.
  • Zvýšení přímých zahraničních investic v zemi.
  • Zvýšení příchodu zahraničních turistů do země, stejně jako rozjezd odvětví cestovního ruchu.
  • Konkurence španělských společností se zlepšila.
  • Urychlil začlenění nových technologií do španělské ekonomiky.
  • Devizové rezervy Španělské banky se výrazně zvýšily.

Tímto způsobem začala růst španělská ekonomika. Dlouhodobé účinky však způsobily emigraci španělských občanů.