Pandemie COVID-19 má také velmi tvrdé důsledky pro ekonomiku. Jedním z nejvýznamnějších účinků velkého nárůstu veřejného a soukromého dluhu.
Svět stále trpěl velkou recesí z roku 2008, kdy propukla zdravotní krize s koronaviry. Vzhledem k tomu, že se virus masivně šíří a mnoho ekonomik je stále paralyzováno, přicházejí státy o záchranu ekonomiky. K tomu jsou zapotřebí velké ekonomické stimulační programy, které mimo jiné zahrnují snížení daní, osvobození od daní a půjčky za příznivých podmínek.
Ve snaze zabránit pádu strategických společností, podpořit malé podnikatele a zabránit poklesu příjmů nejvíce postižených pracovníků vydávají státy dluh, aby získaly potřebné financování.
Skutečnost, že se zvyšuje a bude zvyšovat veřejný a soukromý dluh. Stačí se podívat na předpovědi Institutu mezinárodních financí, který předpokládá, že se veřejný a soukromý dluh do roku 2025 zvýší z 255 na 325 bilionů dolarů. Ve skutečnosti bude v nejrozvinutějších zemích veřejný dluh 130 % hrubého domácího produktu (HDP) a ve Spojených státech by to mohlo překročit 140% HDP. To je místo, kde si mnozí mohou klást otázku, zda je možné přežít s tak vysokou mírou zadlužení.
Není pochyb o tom, že k tomu, abychom se mohli vrátit na cestu hospodářského růstu, jsou nutné velké fiskální stimuly. A je to tak, že bez růstu neexistuje žádná sociální nebo ekonomická prosperita. Kromě toho, pokud tyto podněty mohou obnovit ekonomický růst, lze obnovit pracovní místa, která byla zničena, a státy tak budou mít větší příjem, ze kterého budou moci splácet svůj dluh.
Evropa
Přesně v Evropě se úrokové sazby udržují na nízké úrovni, aby vlády mohly platit za vysokou úroveň dluhu.
Existují však faktory mimo ekonomické proměnné, které mohou také ovlivnit schopnost zemí čelit dluhu. V nejpříznivějším scénáři tedy, pokud se pandemie vyvíjí příznivě, je obnovena ekonomická aktivita a je dosažen silný ekonomický růst, neměla by být taková úsporná opatření zavedena. Naopak, pokud v nejhorším případě dojde k výraznému oživení, země jako Itálie s veřejným dluhem přesahujícím 134% HDP by měly skutečné problémy. Investoři by se pokusili zbavit italských dluhopisů, což by nás vedlo k scénáři velmi podobnému scénáři krize veřejného dluhu, která proběhla v letech 2011 až 2012.
S předchozí krizí však existují rozdíly. Důvodem je to, že Evropská centrální banka (ECB) pod vedením Christine Lagardeové je připravena pomoci zemím nejvíce zasaženým pandemií a bojovými spekulacemi. V tomto smyslu ECB přispívá prostřednictvím programů nákupu dluhů a převádí dluh na delší období.
Latinská Amerika
Situace v Latinské Americe je obzvláště komplikovaná. Jeho úroveň veřejného dluhu je vyšší než u krize v roce 2008, a aby toho nebylo málo, jeho fiskální deficity značně omezují možnosti vlád.
To vše komplikuje možnosti získání financování, zejména pro latinskoamerické země s nejvyšším zadlužením. S horším úvěrovým skóre bude pro ně obtížné získat tolik potřebné financování.
Mezi nejvíce zadlužené země v Latinské Americe patří Argentina a Brazílie. Ačkoli, i když existuje jen málo záznamů o Venezuele, předpokládá se, že její úroveň zadluženosti prudce vzrostla.
V případě Argentiny byla situace již upřímně složitá, protože před pandemií země předpokládala, že nebude schopna splácet dluh. Je zarážející situace v Brazílii, která zaostává v dluhu hned za Argentinou a má přístup k financování.
Velká část Latinské Ameriky udržuje své dluhy v amerických dolarech. V tomto duchu posilování dolaru a oslabení latinskoamerických měn přispělo ke zhoršení situace fiskálního dluhu v této oblasti.
Fiskální udržitelnost
Existují lidé, kteří tvrdí, že hromadění dluhu může být pro ekonomiku smrtelné a bránit ekonomickému růstu. Existují však zkušenosti jako v Japonsku s veřejným dluhem přesahujícím 230% HDP a v Itálii, která si dlouhodobě udržuje úroveň veřejného dluhu přesahující 90% HDP. Klíč k životu s tak vysokou úrovní veřejného dluhu tedy spočívá v takzvané fiskální udržitelnosti. Jinými slovy, jde o schopnost čelit fiskálním výdajům s dostatečným fiskálním příjmem, aniž by vznikly vážné problémy s deficitem, které vedou k problémům veřejného dluhu.
Zdá se však obtížné dosáhnout této rovnováhy nebo udržitelnosti. Musíme potlačit škody způsobené ekonomice, chránit pracovníky a společnosti a znovu nastartovat ekonomiku směrem k solidnímu růstu.
Pouze se silným ekonomickým růstem a rostoucími veřejnými příjmy lze snížit vysokou míru zadlužení. Problém spočívá v hrozbě vypuknutí pandemie, která by mohla rozbít naděje na silné a rychlé zotavení.