Vertikální spravedlnost je princip, podle kterého by se s lidmi, kteří se nacházejí v jiné ekonomické situaci, mělo zacházet odlišně. To platí zejména pro daňovou oblast.
Jinými slovy, v rámci konceptu vertikální spravedlnosti by jednotlivci s vyšší daňovou kapacitou měli podléhat vyššímu daňovému zatížení.
Příspěvkovou kapacitu lze měřit podle příjmu a aktiv jednotlivce. Existují však i další možné diferenciační proměnné, jako je například umístění, přístup k základním službám, mimo jiné.
Lze konstatovat, že na rozdíl od principu horizontální spravedlnosti, který je založen na nediskriminaci, vertikální spravedlnost je založena na proporcionalitě. Ti, kteří mají větší příjem, by tedy měli platit více daní.
Jinými slovy, hledá se, aby daňový systém měl ve společnosti účinek přerozdělování bohatství. Usiluje se tedy o větší spravedlnost.
Příklad vertikální ekvity
Daňový systém uplatňuje vertikální spravedlnost, když se snaží například seskupit jednotlivce na základě určitých charakteristik.
U daně z příjmu fyzických osob tedy může být zdaněna v různých částech. Například ti, kteří vydělávají méně než 5 000 eur, musí zaplatit 15%, ale ti, kteří dostávají nad tento plat, 30%.
V každém případě je vertikální spravedlnost obecně pozorována u progresivních daní. To jsou ty, které zvyšují daňové zatížení, čím větší je ekonomická kapacita daňového poplatníka.
Naopak ty daně, které jsou regresivní, neodpovídají vertikální spravedlnosti. K tomu dochází například u daně z přidané hodnoty (DPH). V tomto případě musíme vzít v úvahu, že jednotlivci s nižšími příjmy utrácejí větší část svého platu za spotřebu. Proto DPH, kterou platí, bude představovat vyšší procento jejich příjmu. To ve srovnání s lidmi s vyšší kupní silou.
Představme si, že na jedné straně máme předmět A, který vydělá 2 000 eur a spotřebuje 1 800 eur měsíčně. Pokud je tedy DPH 18%, částka, kterou za tuto daň zaplatíte, je 324 eur.
Na druhou stranu, subjekt B vydělá 5 000 eur a spotřebuje 2 500, takže DPH k zaplacení je 450 eur. Toto číslo je v absolutních číslech vyšší ve srovnání s tím, co A.
DPH zaplacená A však představovala 16,2% z jejích příjmů, zatímco v případě B představovala 9% z příjmů. Pocta proto ovlivňuje A více než B, což ukazuje něco zcela v rozporu s tím, co by bylo vertikální ekvitou.