Účetní úprava je regularizace, kterou musí společnost provést, obvykle na konci fiskálního roku, aby správně přiřadila příjmy, výdaje, aktiva a závazky k odpovídajícím fiskálním rokům.
Tyto úpravy jsou nezbytné pro správné získání účetního výsledku ovlivňujícího aktiva a pasiva. Podobně také upravují příjmy a výdaje a zisk nebo ztráta za daný rok se může lišit.
Během roku společnost zaznamenává řadu transakcí příjmů a výdajů. Ale někdy k datu uzávěrky fiskálního roku (což je obvykle 31. prosince) mohou být zaznamenány příjmy a výdaje, které patří k jiným fiskálním rokům; nebo příjmy a výdaje, které nejsou zaúčtovány a vztahují se k aktuálnímu fiskálnímu roku. Poté, aby se správně získal účetní výsledek, se na základě akruálního kritéria provedou účetní úpravy.
Je důležité odlišit účetní úpravy od účetních úprav, které se provádějí mimo účetnictví za účelem přizpůsobení nákladů a výnosů společnosti nákladům a daňovým příjmům.
T účetÚčetní cyklusDruhy účetních úprav
Neexistuje žádný uzavřený seznam účetních úprav, ale nejběžnější jsou následující:
- Úprava amortizace dlouhodobého majetku.
Stálá aktiva společnosti mohou ztratit hodnotu v důsledku užívání, plynutí času nebo výjimečných okolností. Když ztratí hodnotu v důsledku používání a plynutí času, jsou provedeny úpravy amortizace. Aplikováním koeficientu odpisu na ocenění dlouhodobého majetku se tak získá odpisový poplatek, který se účtuje jako náklad, a proto se účetní výsledek snižuje. Tato úprava se provádí ke konci roku nebo v době prodeje aktiva.
- Úprava pro snížení hodnoty.
Majetek společnosti někdy kvůli výjimečným okolnostem ztratí hodnotu. Snížení hodnoty ovlivňuje veškerá aktiva společnosti, nejen dlouhodobá aktiva. Například když nám klient dluží částku peněz a vstoupí do bankrotu, úvěr tohoto klienta ztratí hodnotu. Nebo když máme zboží ve skladu a dojde k povodni, ztratí toto zboží hodnotu. Dojde-li k těmto okolnostem, musí být provedena úprava znehodnocení. Toto snížení hodnoty se zaznamenává jako náklad, a proto snižuje účetní výsledek. Lze jej provést k datu uzávěrky finančního roku nebo v okamžiku, kdy je zjištěno snížení hodnoty.
- Regulace zásob.
K 31. prosinci se posuzuje konečná zásoba, která je ve skladu. Vypočítá se rozdíl oproti počátečním skladovým zásobám k 1. lednu (tzv. Položka variace skladu). Pokud se zásoby zvýší, zaznamená se jako výnos, zatímco pokud se sníží, zaznamená se jako náklad.
- Časové rozlišení nákladů a výnosů: očekávané náklady a výnosy.
Tato úprava nám umožňuje přiřadit příjmy a výdaje k příslušnému roku. Jsou to příjmy a výdaje, které jsme zaznamenali v aktuálním fiskálním roce, ale které skutečně patří k budoucím fiskálním rokům. Odtud název „očekávané příjmy nebo výdaje“. Zde je příklad očekávaných výdajů:
Představme si, že 1. prosince roku X uzavíráme pojištění 100 peněžních jednotek (u.m) na 4 měsíce. K 31. prosinci si uvědomujeme, že jsme si rezervovali náklady na pojištění ve výši 100 CU, ale rok X by měl být účtován pouze za 1 měsíc ze 4 doby trvání pojištění. To znamená, že rok X by měl být účtován 25 CU. (1/4 ze 100) a rok X + 1 by měl být účtován 75 CU. (3/4 ze 100). Proto by k 31. prosinci byla provedena úprava o náklady příštích období, aby bylo možné přidělit pouze 25 CU. a ne CU100 které byly zveřejněny 1. prosince.
Časové rozlišení bude provedeno vždy ke konci roku (31. prosince).
- Úpravy z přecenění aktiv a pasiv
Někdy existuje zákonná povinnost účtovat o přecenění aktiv a pasiv. Pokud je tomu tak, je třeba provést úpravu o přecenění aktiv nebo závazků ke konci roku. Tato úprava se provede, pouze pokud ji zákonodárce stanovil. Zde je příklad přecenění aktiv:
K 1. červnu jsme získali 100 akcií kótované společnosti za 10 CU. / akce. Obecný účetní plán stanoví, že k 31. prosinci musí být provedeno přecenění akcií na jejich uvedenou hodnotu. K 31. prosinci se tyto akcie obchodují za 15 CU. /akce. Musíme tedy provést úpravu přecenění na 500 CU. (100 sdílení x (CU15-CU10)). Tyto 500 CU jsou příjmem.
- Reklasifikace z dlouhodobého na krátkodobé
A konečně existují dluhy a práva na inkaso, které se k 31. prosinci dlouhodobě účtují, ale při přechodu na následující rok jsou krátkodobé a měly by se tak účtovat. Když k tomu dojde, musíme překlasifikovat z dlouhodobého na krátkodobé. S příkladem bude lépe pochopeno:
1. dubna roku X sjednáváme dluh, který musíme splatit za 15 měsíců, tj. 1. července roku X + 1. Od 1. dubna roku X jsme jej zaznamenali jako dlouhodobý dluh (protože je starý více než 12 měsíců). Když však dorazí 31. prosince roku X, zbývá už jen 6 měsíců, než budeme muset tento dluh splatit. Proto budeme muset tento dluh reklasifikovat z krátkodobého hlediska (protože je kratší než 12 měsíců).
Velké dluhy