Mezní sklon k úsporám měří část příjmu, která jde do úspor nebo investic, když se příjem zvýší o jednu jednotku.
Jinými slovy, mezní sklon k úsporám měří část, kterou spotřebitelé, ať už jsou to organizace, jednotlivci nebo teritoria, věnují úsporám, když jejich příjem roste. Je to mimo jiné ukazatel úrovně rozvoje společnosti, jelikož společnost má vyšší úroveň ekonomického rozvoje, alokuje větší část příjmu na úspory nebo investice tím, že má veškerou možnou spotřebu, která je druhá část, které je věnován příjem.
Tento poměr je indikátorem rozdělení disponibilního důchodu, takže pokud je mezní sklon k úsporám kolem 0,25, znamená to, že z každého zvýšení příjmu utratí jedinec 25% na spoření. Zbývajících 75% by mezitím šlo na spotřebu.
Mezní pojem označuje pohyby (zvýšení nebo snížení) ekonomických proměnných, v tomto případě důchodu. Tímto způsobem umožňuje vyjasnit, do jaké míry jednotlivec, organizace nebo země využívá růst příjmů.
Formulace
Funkce agregované spotřeby je:
kde:
C: Spotřebitelské výdaje
Y: Disponibilní příjem
a: Autonomní spotřeba
c = 1 - s: Mezní sklon ke spotřebě nebo jinými slovy se zvyšuje část příjmu určená ke spotřebě.
V tomto případě, protože se jedná o mezní hodnoty, tedy přírůstky na jednotku, řešíme pro c.
c: C / Y = a / Y + c
a zase máme C / Y = a / Y + (1 s), protože c = 1 s
Dosadíme 1 s za c, kde s je mezní sklon k úsporám, tj. Ta část příjmu se zvyšuje, kterou nevěnujeme spotřebě, takže Y = C + S (kde S je příjem určený k spoření ) a k výpočtu zvýšení nájemného za jednotku použijeme následující výraz:
kde Δ je přírůstek proměnných v jedné jednotce.
Nakonec opět dosadíme, takže úspory a spotřeba se sčítají s celkovým příjmem (1 = ΔC / ΔY + ΔS / ΔY), čímž se dosáhne počátečního závěru 1 = c + s, kde s je mezní sklon ke spotřebě.
Multiplikátor výdajů