Daňovým vyměřením je úkon prováděný správou zaměřený na daňového poplatníka, při kterém je oznámena a vyčíslena existence daňové povinnosti.
To znamená, že správa oznámí daňovému poplatníkovi prostřednictvím daňového výměru, že došlo ke zdanitelné události, za kterou musí zaplatit určitou daň.
Charakteristika daňového vypořádání
Daňové vyrovnání má následující charakteristiky:
- Jedná se o úkon prováděný Správou zaměřený na daňového poplatníka. Jak uvidíme v poslední části, když vypořádání provádí sám daňový poplatník, nazývá se to samo vypořádání.
- Oznamuje existenci daňové povinnosti. Pokud správa neprovede úkon vypořádání daně, není povinnost platit.
- Vyčísluje daňovou povinnost. Při likvidaci musí být vyčísleno minimálně základ daně, druh daně a daňová sazba. Posledně jmenovaná je částka, kterou musí poplatník zaplatit jako daň.
Kromě všech výše uvedených skutečností se v daňovém vyrovnání musí odrazit i další relevantní aspekty:
- Daň, ze které se provádí vyměření daně, a na základě jakých předpisů provádí toto vyměření správa.
- Stručná motivace, proč se provádí daňové posouzení.
- Platební podmínky a způsob, jak to provést (platba, bankovní převod atd.).
- Zdroje, které má daňový poplatník k dispozici, pokud nesouhlasí s vypořádáním, jakož i termín jejich podání.
Každá země může stanovit předchozí požadavky, aby mohla provést daňový výměr. Je důležité si uvědomit, že pokud Správa nesplní některý ze základních požadavků stanovených zákonem, může být likvidace prohlášena za neplatnou.
Vlastní likvidace
Zákonodárce někdy zjistí, že není nutné, aby správa oznamovala daňovému poplatníkovi, že musí čelit daňové povinnosti. Správa může uložit daňovému poplatníkovi povinnost být tím, kdo provádí vypořádání daně, aniž by to Správa výslovně vyžadovala. Když k tomu dojde, proběhne daňové sebehodnocení.
V těchto případech je poplatník povinen provést sebehodnocení, a tedy i zaplacení daně, aniž by o tom byl informován správou. Zákon stanoví daňovému poplatníkovi lhůtu pro předložení sebehodnocení. Pokud tak neučiní, vystavuje se sankci za porušení zákona a Správa přistoupí k provedení vypořádání (protože samohodnocení nebylo provedeno).
U nejdůležitějších daní (daň z příjmu, daň z příjmu právnických osob, daň z přidané hodnoty) byl ve většině zemí zvolen model sebehodnocení, protože je pro správu snazší.