Havárie 29 měla hrozné důsledky pro ekonomiku a blahobyt amerických občanů. Po krachu na akciovém trhu v říjnu 1929 následovalo dlouhé období recese známé jako Velká hospodářská krize. Hospodářská krize se rozšířila do Evropy a mnoho zemí se rozhodlo pro totalitní režimy, které by překonaly katastrofální finanční situaci. Místo toho si Spojené státy zvolily prezidenta Franklina Delana Roosevelta, který měl program s opatřeními k oživení ekonomiky.
Američtí občané se rozhodli pro změnu vlády v roce 1932 a demokrat Franklin Delano Roosevelt se stal vítězem voleb. Sociální a ekonomická situace Spojených států byla zničující. Velká hospodářská krize způsobila, že nezaměstnanost prudce vzrostla, a v důsledku toho byla americká společnost dramaticky ochuzena. K tomu měli demokraté balíček opatření určených k reaktivaci ekonomiky: podpora spotřeby a zvýšení produkce.
Prezident Roosevelt se obklopil týmem, jehož ekonomické návrhy byly inspirovány myšlenkami britského ekonoma Johna Maynarda Keynesa. Roosevelt a jeho poradci věřili, že problémy byly způsobeny nedostatečnou spotřebou, a proto vyžadovaly státní zásah do ekonomiky.
Roosevelt a jeho lidé se rychle pustili do práce a aby zastavili kolaps mnoha bank, zmocnili Federální rezervní systém k poskytování půjček bankám na cenné papíry. Stát převzal větší kontrolu nad bankovním systémem prostřednictvím zákona o bankách z roku 1933. Bankovní sektor prošel důležitými změnami a byl přísně regulován, aby zabránil dalším bankrotům. Bylo nutné poskytnout bankám větší rezervy, aby mohly čelit nepříznivým situacím, zatímco banky, které nebyly solventní, byly rozpuštěny. Na finanční úrovni také vyniká poskytování úvěrů na podporu obchodních investic a zákon o federálních závazcích, který byl přijat na ochranu investorů před podvody.
Pokud však Rooseveltův ekonomický program, známý jako New Deal, v něčem vyniká, je to kvůli jeho silnému sociálnímu dopadu. Národní zákon o pracovních vztazích stanovil minimální mzdu a stanovil maximální pracovní den. To způsobilo nárůst zaměstnané populace a také zvýšení mezd. Na ochranu nezaměstnaných bylo vytvořeno pojištění v nezaměstnanosti a vláda přidělila federální granty na pomoc nezaměstnaným.
Byla přijata nejen opatření na ochranu těch, kteří se ocitli ve zranitelné situaci z důvodu nedostatku zaměstnání, ale byly také přiděleny finanční zdroje na pomoc důchodcům. Zákon o sociálním zabezpečení z roku 1935 umožnil získat pro tento účel dostatek finančních prostředků, které byly financovány z daní z nápojů az nerozděleného zisku společností.
Na úrovni práce je také třeba zdůraznit národní zákon o pracovněprávních vztazích, který prosazuje odborová sdružení, a zákon o spravedlivých pracovních normách, který upravuje pracovní smlouvy a pracovní dobu.
Je jasné, že New Deal, s regulačními zásahy státu, měl za cíl napravit sociální nerovnosti, které kapitalismus vytvořil.
Zatímco byla přijata opatření na posílení práv pracovníků, vláda provedla ambiciózní program veřejných prací na modernizaci infrastruktury země. Tyto práce pomohly vytvořit pracovní místa a byly přínosem pro nejchudší oblasti Spojených států, jako je Tennessee, kde byly postaveny vodní přehrady a byly postaveny nádrže. Odhaduje se, že se správě veřejných prací podařilo zaměstnat více než 3 miliony lidí.
Průmysl byl také posílen v důsledku New Deal. Zákon o národním průmyslovém zotavení z roku 1933 umožnil použít významné granty ke stimulaci americké průmyslové síly.
Zemědělský sektor byl po krachu 29. velmi zasažen. Populace zemědělských oblastí byla výrazně ochuzena kvůli prudkému poklesu cen zemědělských produktů. The New Deal usiloval o obnovení pole, takže prostřednictvím zákona o úpravě zemědělství z roku 1933 byla zemědělská výroba snížena. Zemědělcům byla poskytnuta kompenzace prostřednictvím odstupného a snížení nabídky zemědělských produktů vedlo ke zvýšení cen. Účinky tohoto zákona byly velmi pozitivní a za tři roky se příjem zemědělského sektoru zdvojnásobil.
Důsledky New Deal neměly okamžitý účinek, protože USA byly těžce zatíženy bolestivými ekonomickými a sociálními důsledky Velké hospodářské krize. Hospodářská politika prezidenta Roosevelta dokázala ukončit recesi, i když nedosáhla všech stanovených cílů.
Míra ekonomické aktivity před krachem 29 byla dosažena až po vstupu USA do druhé světové války. V té době se ze všech průmyslových strojů Spojených států stala výroba válečného zboží.
Stát zvýšil své zásahy do ekonomiky a veřejné investice značně vzrostly. Obnova soukromých investic však trvala déle. Na druhou stranu vysoká nezaměstnanost ve Spojených státech nebyla problémem, který by bylo možné rychle vyřešit. Ještě v roce 1937 bylo 7 milionů nezaměstnaných občanů.
Ti nejkritičtější vůči Nové dohodě se domnívali, že Rooseveltova politika je příliš socializující a že stát nadměrně zasahuje do ekonomiky. Byli takoví, kteří tvrdili, že působení státu v ekonomice přímo porušovalo princip svobodného podnikání, což je jedna z hodnot silně zakořeněných v severoamerické společnosti.
Navzdory dlouhému procesu oživení americké ekonomiky New Deal obnovil morálku občanů, pomohl znovu získat některá ztracená pracovní místa, stimuloval ekonomický růst a získal Rooseveltovo znovuzvolení.
Ropná krize z roku 1973
