Krize díky své nepřítomnosti odhalila výhody spoření. A to nemluvíme jen o kondicionéru budoucího růstu, ale také o zásadním prvku v boji proti dohledu nad chudobou, a tím dosáhnout blahobytu.
Příchod ekonomické krize tak výjimečných rozměrů, jako je ta, která je dnes v naší ekonomice, probudila vynalézavost socioekonomických agentů, kteří se, jak dokázali, přizpůsobili novému prostředí, které nám bylo předloženo. S vyšší mírou úspor, která se již objevuje v ekonomických ukazatelích, začala populace planety v posledních měsících „napínat opasky“ a v tomto smyslu se připravovat na situaci, která se k nám blíží. Přípravek, ve kterém však rozhodující roli sehrál nabídkový šok, kterému tyto ekonomiky čelily, a také další faktory.
Jak jsme řekli, drsný dodavatelský šok, kterému ekonomika čelila, přiměl ty občany, kteří nešetřili, vzhledem k tomu, co se stalo, to začali dělat. V tomto smyslu je to to, co pozorujeme při analýze ekonomik, jako je ta španělská, kde míra úspor dosahuje maxima všech dob, a to vše ve scénáři, ve kterém se důchod a zisky společností výrazně propadly. To, co toto pozoruhodné zvýšení míry úspor znamená, nesouvisí ani tak se skutečností, že se španělští občané naučili spořit, ale spíše s tím, že v důsledku tohoto vážného šoku byli občané povinni spořit poté, co vytvořili nucené úspory kromě toho, že k tomuto důchodovému spoření zůstanou anomálie, jako je ta, kterou vykazuje Španělsko; kde ukládání ukazuje nejlepší data od doby, kdy historická série začala v roce 1999.
Vzhledem k tomu, že jsme více či méně nuceni, co z této situace můžeme vyvodit a co se snažíme zdůraznit v těchto prvních řádcích článku, je to, že stejně jako v minulých krizích je jednou z technik, kterou občané nejčastěji používají, když čelí dopadům hospodářskou krizí byly úspory. Úspory, které nejen nastaví tempo oživení, vzhledem k větší kapacitě poptávky, ale musí se také stát jedním z lekcí, které vzhledem k tomu, co se stalo, můžeme z této pandemie vytěžit. Vezmeme-li stejný příklad Španělska, ale ve chvílích před pandemií 30% rodin v zemi, navzdory údajům, které dnes známe, dosáhlo této krize, podle Observatory of Family Savings of Mutualidad de la Lawyers, s úsporami nižšími než měsíční průměrný plat.
Ukládání: nevyřízený problém
„Zatímco Německo je na čele, spolu s dalšími ekonomikami s velkým potenciálem, španělsky mluvící ekonomiky, mezi nimiž vyniká také Španělsko, jsou v této oblasti dále pozadu.“
Často se říká, že budoucí kapacita země musí růst, je měřena úsporami, které dnes mají ekonomické subjekty. A je to tak, jak víme, proto se často říká, že základem kapitalismu je spoření, protože z tohoto spoření tyto zdroje vyjdou, aby v budoucnu investovaly a zvýšily výdaje na tento typ zboží; čímž podporuje ekonomický růst. Navzdory skutečnosti, že mluvíme o maximě v ekonomii, nezdá se, že tato maxima pronikla stejným způsobem do všech zemí, které tvoří planetu. Zatímco v čele je Německo spolu s dalšími ekonomikami s velkým potenciálem, španělsky mluvící ekonomiky, mezi nimiž vyniká také Španělsko, v této oblasti zaostávají.
Latinská Amerika
Pokud jde o situaci latinskoamerických zemí, podívejme se, jak jsou na tom různé země, které tvoří tento region, ve věcech, jako je smlouva. Za tímto účelem byla data, která používáme při analýze, získána z mnohostranných organizací, jako je Meziamerická rozvojová banka (IDB), a dalších organizací, jako je Mezinárodní měnový fond (MMF).
To, co nám Meziamerická rozvojová banka říká o latinskoamerických ekonomikách, je tedy zhruba to, že šetří jen velmi málo, zatímco to málo, co šetří, šetří špatně. Situace, která podle ukazatelů nabízených organizací staví region z hlediska úspor, pouze před subsaharskou Afriku. A pokud jde o objektivní data, podle zprávy region ušetří pouze 18% svého HDP. Podíváme-li se na hlavní vyspělé ekonomiky, zjistíme, že tyto ukazatele vzrostou téměř na 35% jejich příslušné úrovně HDP; což ukazuje na existenci problémů, které brání této nutné konvergenci.
Jak vidíme, údaje latinskoamerických ekonomik z hlediska hrubých úspor vyjádřených jako procento HDP jsou výrazně nižší než údaje ostatních ekonomik. Tato situace, jak popisuje IDB, ohrožuje budoucí růst a rozvoj těchto ekonomik. Z těchto čísel je navíc odvozeno, že 35% celkových úspor v regionu představují latinskoamerické domácnosti, takže 60% odpovídá společnostem v různých zemích, které tvoří tento výběr, a také vzácných 5 % vládám. Údaje, které, i když jsou podobné údajům shromážděným jinými ekonomikami, ukazují špatné rozložení těchto úspor, jakož i rizika, která by mohla vzniknout ze strukturální situace.
Španělsko
Na druhou stranu, na datech, která víme o španělské ekonomice, jsou tyto údaje stejným způsobem nižší než ty, které ukazují jiné podobné ekonomiky kolem ní. Abychom toho dosáhli, vytváříme stejný kontrast, ale s ekonomikami, které mají podobné vlastnosti jako Španělsko. V tomto případě s ekonomikami Evropské unie.
Španělsko je tedy stejným způsobem ekonomikou, která vykazuje míru úspor, která se velmi liší od míry, kterou vykazuje referenční ekonomika v Evropské unii: německá ekonomika. V tomto smyslu s údaji z roku 2018 činila míra úspor v procentech HDP ve španělské zemi 22% HDP. V tomto smyslu dokonce i Mexiko, které je zemí, která musí napravit tuto situaci a která není považována za příklad, představuje míru úspor vyšší, než jakou vykazuje španělská ekonomika. Ale to, co bylo řečeno, není zvědavé na analýzu, která se zaměřením na veřejnou správu ukazuje nedostatek úspor, který nakonec omezuje fiskální reakci země na boj s touto krizí, která se nás dnes dotýká.
A je to tak, že pokud se srovnáme s ekonomikami, jako je ekonomická lokomotiva Evropské unie, nachází se poblíž 30% jejího HDP. Tyto údaje nám, stejně jako v předchozím kontrastu, ukazují, že Španělsko, jak vidíme, má také problémy, které ukazují potřebu zvýšit tuto míru úspor; a s ním potenciální růst této ekonomiky i příprava scénářů ekonomické krize. Navzdory dnes shromážděným údajům o míře úspor nejsou ty, které byly uvedeny před tímto rozhodujícím nabídkovým šokem, které jsme si všimli na začátku, tak pozitivní.
Stručně řečeno, mohli bychom podrobněji analyzovat nabízená data. Ty však již při povrchní analýze míry hrubých úspor ve vztahu k jejich úrovni HDP již ukazují dostatečné důvody pro zdůraznění tohoto problému a pro podporu úspor. Pokud tedy budeme takto pokračovat, nemluvíme jen o větším omezení z hlediska budoucího růstu, ale stejně tak mluvíme o větší zranitelnosti občanů ve scénářích podobných tomu, v němž žijeme dnes .
Od mravenčích výdajů po mravenčí úspory
„Všechny tyto náklady na mravence, uložené a uložené na účtu, jsou úsporami mravenců, které by nám mohly pomoci bojovat se situacemi, jako je ta současná.“
Pokud přestaneme analyzovat naše každodenní rutiny, vidíme, že od chvíle, kdy vstaneme, se dopravíme do práce, snídáme, jíme, věnujeme se volnému času nebo sportujeme, máme pivo s přáteli, jdeme nakupovat nebo děláme jednu z mnoha aktivit, které lze dělat po celý den. Jak víme, tyto akce nejsou bezplatné, takže na konci dne nám vznikne řada výdajů, které jsme ve většině případů ani nezvažovali a pečlivě analyzovali. Jinými slovy, předpokládáme výdaje, které obvykle vynakládáme horko, které máme v každodenním životě a jimž zpravidla nepřikládáme důležitost.
Tyto výdaje ekonomové definují jako „výdaje mravenců“.
Stejným způsobem, jako existují výdaje na mravence, však máme další řadu situací, v praxi velmi podobných, kdy dokážeme dosáhnout úspor, spěchat a nepřestat přemýšlet o nákupu, který provádíme, a také posuzovat rozhodnutí a alternativy, někdy nás vedou k tomu, abychom nevybrali správnou strategii. Tímto způsobem nás vede do situace, ve které musíme čelit vyšším nákladům na získání zboží, které jsme mohli získat na jiném místě ekonomičtěji. To, stejně jako další scénáře, ve kterých se tytéž spěchají, nás z jakéhokoli důvodu vedou k tomu, abychom se nezastavili před nabídkami, ve kterých věnováním 5 minut našeho času získáme částečné vrácení částky zaplacené na začátku.
Tyto úspory, i když jako takové nejsou definovány, jsou ty, které rád definuji jako mravenčí úspory. Všechny tyto náklady na mravence, uložené a uložené na účtu, jsou úsporami mravenců, které by nám mohly pomoci v boji proti situacím, jako je ta současná, generování polštáře úspor v dlouhodobém horizontu a bez nutnosti vznikat v tak nepříjemných scénářích, jako je ten citovaný observatoř rodinných úspor. A nedostatek finančního vzdělání v zemi, a to navzdory skutečnosti, že 77% rodičů, jak říká Bank of Spain, to považuje za nutnost ve třídě, nás vede k tomu, abychom nepodporovali kulturu úspor, což by mohlo vést k výrazné zlepšení v našich životech, uplatňování určitých vzorců, jako je úspora všeho, co děláme během našeho každodenního života.
Nemluvím tedy o hledání neustálých úspor za cenu horších služeb a horší kvality života. Ale jak ukazuji, mluvím o všech těch akcích, při nichž schopnost získat úspory, čas a potřebu a také nepřestat přemýšlet o tom, co děláme, nás vede k tomu, abychom museli vyplácet většinu svých výdělků; nedovolit nám na druhé straně maximalizovat náš zisk. Pauza, která, pokud se použije, by mohla generovat tyto úspory, stejně jako nezbytný polštář pro řešení nepředvídaných událostí. To vše, i když to děláme s jistotou, že s postupem času bude méně rodin kvůli prosazování této strategie muset čelit účinkům tohoto (nebezpečného) dohledu nad chudobou.