Na druhou stranu Španělsko, země s druhou nejvyšší mírou nezaměstnanosti v Evropské unii, má problémovou situaci, že společnosti nejsou schopny obsadit kvalifikovaná pracovní místa. I když jsou to pozice, kde platy daleko převyšují průměrný španělský plat. Španělští pracovníci nejsou vyškoleni pro práce, které společnosti požadují. Má Španělsko neefektivní vzdělávací systém?
Španělský vzdělávací systém nemůže uspokojit potřeby požadované na trhu práce. Navíc se nezdá, že by měl potřebnou snahu usnadnit vstup studentů do společností, proto vzdělávací model dvakrát selže. Navzdory skutečnosti, že existuje vysoká nabídka a poptávka po zaměstnání, navzájem se nekompenzují. Vysoká nabídka zaměstnání (lidé hledající práci) by měla sloužit k uspokojení vysoké nabídky zaměstnání (společnosti požadující práci), ale to se neděje. Mezi nabídkou a poptávkou po zaměstnání existuje nesoulad. Důvodem je zejména selhání vzdělávacího systému při školení zaměstnanců, které společnosti hledají. Příčinou problému může být přílišná teorie, špatná flexibilita kariéry a nedostatek inovací.
Realitou není pouze Španělsko, v Evropě trpí stejnými problémy. Společnosti nabízející pracovní místa až do výše 200 000 EUR ročně, aniž by je mohly obsadit kvůli nedostatečné kvalifikaci.
Podíváme-li se nyní za atlantický fond, vidíme, jak se další vzdělávací modely zavázaly k vytváření profilů, které trh práce potřebuje. Americký vzdělávací systém ponechává stranou obecnou kulturu země a ponechává po celou dobu specializaci. Školení kvalifikovaných pracovníků obětováním kulturní úrovně jednotlivce si však nemyslím, že je odpovědí na španělský vzdělávací model.
Řešením mohou být společnosti, připouštíme, že vzdělávací školení je ve většině případů dlouhé a pro trh práce je obtížné požadovat vždy stejná pracovní místa. Německý vzdělávací model je dobrou alternativou, tzv. Duální odborné vzdělávání, studia, kde převládá teoretická část i praxe ve firmách, školení zkušených studentů v oblasti práce při získávání teoretických znalostí, jejichž výsledkem je specializace.
Nakonec bychom mohli říci, že vzdělávací systém je zastaralý, a to neznamená, že je to špatná věc. Doba se mění a s ní i potřeby společností. Dnes, uprostřed technologické revoluce, nepřizpůsobovat tuto realitu našemu systému znamená stagnovat. Adaptace, to je tajemství přežití profesionálního a vzdělávacího modelu.