Jednotný evropský akt, podepsaný v roce 1986, je evropskou smlouvou, která vstoupila v platnost v roce 1987. Tato smlouva položila základy toho, co se později stane Evropskou unií.
V dalším kroku hospodářské integrace se členské země tehdejšího Evropského hospodářského společenství rozhodly prohloubit volný pohyb zboží, služeb, kapitálu a osob. Zde měl vstoupit v platnost Jednotný evropský akt.
Nejen, že bylo dosaženo pokroku na vnitřním trhu a ve volném pohybu, ale také to dalo větší politickou a ekonomickou moc evropským institucím.
Cíle Jednotného evropského aktu
Pokud analyzujeme cíle Jednotného evropského aktu, uvidíme, že jsou velmi široké. V tomto smyslu implikovaly důležité změny, pokud jde o způsob rozhodování v evropských orgánech, a zároveň stanovily pravomoci Evropské komise a upřesnily, jaké mají být funkce Evropského parlamentu.
Opomíjena nebyla ani role Evropy ve světě. Byla tak vytvořena společná zahraniční a bezpečnostní politika, a to vše za účelem udržení soudržné a silnější pozice na celém světě.
Institucionální změny
Již jsme zmínili, že došlo ke změnám v rozhodovacích mechanismech. Díky větší flexibilitě tedy Rada již nemusela dosáhnout jednomyslné dohody, protože to stačilo k dosažení kvalifikované většiny.
Díky kvalifikované většině bylo snazší pokročit v ekonomické integraci a učinit velké pokroky v otázkách vnitřního trhu. Dosažení jednomyslných dohod bylo ve skutečnosti pouze nezbytnou podmínkou v aspektech, jako jsou daně nebo volný pohyb občanů.
Dalším aspektem, který je třeba zdůraznit, je to, že díky Jednotnému evropskému aktu je Evropská rada poprvé uznána jako orgán. Tímto způsobem byl dán oficiální charakter schůzkám, na nichž se evropští vůdci zabývali hlavními evropskými politickými a ekonomickými otázkami. Museli bychom si však počkat na Maastrichtskou smlouvu v roce 1992, kde byly jasně specifikovány funkce Evropské rady.
Evropský parlament jakožto orgán zastupující evropské občany získal větší váhu a dal mu možnost přijímat právní předpisy společně s Radou.
Pokud byla zákonodárná moc ponechána v rukou Rady a Parlamentu, stala se Evropskou komisí orgán odpovědný za prosazování zákonů přijatých v Evropě.
Pokroku se dosáhlo nejen v institucionálních věcech, ale také v soudních věcech. Tímto způsobem byl vytvořen Soud prvního stupně, který měl na starosti projednávání odvolání podaných zeměmi, jednotlivci, společnostmi, evropskými úředníky a rovněž odvolání týkající se duševního vlastnictví.
Sociální a ekonomické otázky
Kromě důležitého pokroku na politické scéně došlo také k důležitým hospodářským a sociálním dohodám. Bylo tedy rozhodnuto provést řadu opatření, která by umožnila prohloubení společného trhu a odstranění překážek volného pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu.
Na cestě k měnové unii se Evropa připravila na zavedení společné měnové politiky. Díky Jednotnému evropskému aktu byly položeny základy budoucí hospodářské a měnové unie.
Evropská spolupráce byla proces, který vyžadoval koordinaci, a proto se z Jednotného evropského aktu prosazovaly kromě hospodářských také další aspekty. Z tohoto důvodu byla na evropské úrovni řešena pracovní práva, zdraví, problémy životního prostředí a oblasti tak nezbytné pro pokrok, jako je výzkum a technologie.
Ve snaze zmenšit rozdíly mezi jednotlivými zeměmi se rozhodla pro takzvanou hospodářskou a sociální soudržnost. Spočívalo to v úsilí o snížení rozdílů v úrovni rozvoje mezi různými členskými státy a jejich občany.