Mezní sklon ke spotřebě

Mezní sklon ke spotřebě měří část, která jde ke spotřebě, když se příjem zvýší o jednu jednotku.

Jedná se o teoretický matematický vztah, který ukazuje, do jaké míry alokujeme tu část příjmu, která se zvyšuje na spotřebu nebo úspory. Toto zvýšení se obvykle bere jako jednotka, takže MPC bude mezi 0 a 1, což je ekonomický poměr.

V otevřených a svobodných ekonomikách je důležité stanovit, jaké procento příjmu je určeno na spotřebu a jakou část na úspory nebo investice, což ve většině případů svědčí o úrovni rozvoje zemí. To proto, že nám může poskytnout informace o chudobě země (pokud je většina příjmů určena ke spotřebě základního zboží nebo služeb) nebo o úrovni kořenů a diverzifikace ekonomiky

Stejně tak je třeba vyjasnit, že sklon k úsporám je procento z celkového příjmu, které není spotřebováno.

Další důležitou otázkou je, že mezní pojem označuje pohyby (zvýšení nebo snížení) ekonomických proměnných, v tomto případě příjmů. Tímto způsobem je možné objasnit, do jaké míry jednotlivec, organizace nebo země přiděluje svůj růst příjmů.

Formulace

Funkce agregované spotřeby je:

kde:

C: Spotřebitelské výdaje

Y: Disponibilní příjem

a: Autonomní spotřeba

c = 1 - s: Mezní sklon ke spotřebě, nebo jinými slovy, zvyšuje se část příjmu určená ke spotřebě.

V tomto případě při řešení mezních hodnot, tedy přírůstků na jednotku, řešíme pro c.

c: C / Y = a / Y + c

a zase máme C / Y = a / Y + (1 s), protože c = 1 s

Dosadíme 1 s za c, kde s je mezní sklon k úsporám, tj. Ta část příjmu se zvyšuje, kterou nevěnujeme spotřebě, takže Y = C + S (kde S je příjem určený k spoření ). Pro výpočet zvýšení příjmu na jednotku tedy použijeme následující výraz:

V tomto případě Δ označuje přírůstky proměnných v jedné jednotce.

Nakonec opět dosadíme, aby se součet úspor a spotřeby přidal ke všem příjmům (1 = ΔC / ΔY + ΔS / ΔY), přičemž jsme dosáhli počátečního závěru 1 = c + s, kde s je mezní sklon ke spotřebě.