Harmonizace účetnictví je proces, jehož cílem je dosáhnout jednotnosti mezi účetními předpisy různých zemí. Jinými slovy, spočívá v dohodě mezi různými národy, aby účetní předpisy dosáhly vysokého stupně homogenity.
Vzhledem k neustálému růstu mezinárodních transakcí a globalizace je harmonizace účetních předpisů zásadní. Tato standardizace kritérií umožňuje uživatelům účetních informací (zejména společnostem) správně interpretovat a analyzovat uvedená data, i když pocházejí ze zahraničí.
Výhody a nevýhody harmonizace účetnictví
Za prvé, jak jsme viděli, harmonizace účetnictví umožňuje srovnání mezi účty společností z různých zemí. Umožňuje dokonce srovnatelnost s vašimi vlastními informacemi. To umožňuje správné a přiměřené rozhodování, které by nebylo možné, pokud by účetní předpisy nebyly standardizovány.
Z globálnějšího hlediska může harmonizace účetnictví určit, zda se společnost usadí ve třetí zemi, či nikoli. Pokud nebudou účetní předpisy této třetí země harmonizovány, je možné, že se společnost bude zdráhat se v této zemi usadit, protože bude muset uplatnit předpis, který nezná.
Mezi nevýhody patří omezení zákonodárné moci, protože harmonizace účetnictví znamená podřízenost nadnárodní dohodě. Proto se mnoho zemí zdráhá uzavřít dohody tohoto typu, protože se musí vzdát části své moci a nebudou schopny vytvářet účetní standardy zcela autonomně.
Fáze harmonizace účetnictví, proč je to důležité?
Harmonizaci účetnictví lze rozdělit do tří fází: první fáze před harmonizací; druhá fáze, ve které si země uvědomují potřebu provést harmonizaci účetnictví; a třetí fáze, v níž již země mají svá harmonizovaná účetní pravidla.
Fáze 1
Účetní předpisy jednotlivých zemí se obvykle navzájem velmi liší, a to i v zemích, které jsou si geograficky velmi blízké. To je způsobeno různými příčinami, které jsou specifické pro každou ze zemí: ekonomické, politické, historické důvody atd. Tato nerovnost v kritériích může poškodit mnoho operací v oblasti mezinárodního obchodu (transakce, obchodní dohody, neschopnost interpretovat účetní informace atd.). Tato situace proto může omezit volný pohyb mezinárodního kapitálu.
Fáze 2
Kvůli těmto obtížím země zvažují potřebu homogenizovat nebo harmonizovat své různé účetní předpisy na základě kritérií jednotnosti. Nejběžnější věcí je, že se navrhují společné základy pro všechny země, které jsou součástí dohody o harmonizaci účetnictví, a na těchto základech se ponechává prostor pro uvážení.
Podívejme se na příklad v souvislosti s tímto: V procesu harmonizace účetnictví lze jako společný základ určit, že akruální princip řídí všechny účetní operace. Pokud jde o oceňování aktiv, každé zemi může být povoleno zvolit si její oceňovací kritéria. Na základě výše uvedeného proto musí všechny země ve svých účetních předpisech (společný základ) uplatnit zásadu časového rozlišení, mohou si však zvolit metodu ocenění svých aktiv.
Fáze 3
Jakmile je dohoda mezi zeměmi podepsána, účetní předpisy jsou mezi nimi již harmonizovány. To má řadu výhod, které jsme zmínili dříve v tomto článku.