Spravedlnost je univerzální zásada, kterou se řídí uplatňování práva, aby se zajistilo, že se bude jednat podle pravdy, a každému se dostává splatnosti.
Spravedlnost je etický koncept, který má různé definice a který je zase subjektivní. Pro každého člověka znamená spravedlnost něco jiného, ale jako obecná definice je třeba jednat objektivně, pravdivě a rovně a poskytnout to, co si každý zaslouží.
Soubor hodnot, kterými by se měl řídit právní stát, tvoří spravedlnost. Hodnotami, které tvoří spravedlnost, jsou rovnost, svoboda a rovnost.
Druhy spravedlnosti
Lze pozorovat několik typů spravedlnosti:
- Distribuční právo: To odpovídá rovnoměrnému rozdělení ekonomických a produktivních zdrojů. Vychází z filozofie Aristotela.
- Restorativní právo: Zaměřuje se na oběť trestného činu a obnovení jeho pohody před způsobenou újmou.
- Procesní spravedlnost: Snaží se zavést pravidla tak, aby je každý bez výjimky dodržoval, aniž by zohledňoval ekonomickou nebo sociální pozici osoby a sankce pro ty, kteří ji nedodržují.
- Retributivní spravedlnost: Tato spravedlnost hovoří o zacházení se všemi lidmi, jak se chovají k ostatním. Tento typ spravedlnosti úzce souvisí s trestním právem. Chce způsobit stejnou škodu, i když s jiným typem trestu pro toho, kdo způsobí škodu jiné osobě.
Kdo vykonává spravedlnost?
Rozumí se, že spravedlnost souvisí s aplikací a výkladem práva a kdo tuto funkci vykonává, jsou soudy a soudci. Tyto orgány jsou odpovědné za předávání spravedlnosti na základě zákonů státu.
Pokud však soudci a soudy předávají spravedlnost prostřednictvím zákonů, musí být zákony spravedlivé. Zákony vyvíjejí zástupci, které si lidé demokraticky zvolili, takže nakonec kdo si vybere to, co je spravedlivé, je občan.
